Chov matek a tvorba oddělků

Červen patří k nejintenzivnějším obdobím včelařské sezóny. Probíhá chov matek, předávání oddělků a současně se mění snůškové podmínky. Úspěch přitom nezávisí jen na rychlosti práce nebo počtu odchovaných matek. Rozhodující je kvalita plodu, kondice včel a správné načasování jednotlivých zásahů. Co se vyplatí sledovat při výběru oddělku a jakou inspiraci nabízí praktická výuka ve vídeňské včelařské škole?

Kvalitní oddělek se pozná podle práce matky

Při výběru oddělku nestačí zkontrolovat počet plástů a přítomnost matky. Důležité je, zda je matka přijata, soustavně klade a její vlastní plod se správně vyvíjí. Právě možnost posoudit plod pocházející od prodávané matky poskytuje podstatně více informací než samotné konstatování, že matka před několika dny začala klást.

Jedním z důsledných chovatelských postupů je předávat oddělky na vlastním plodu matky a s výdejem matek počkat až do chvíle, kdy začínají vybíhat první dělnice z jejich vajíček. Pro takové ověřování lze využít například úlky Mini Plus, které nabízejí více prostoru než drobné oplodňáčky. Vybíhající dělničí plod je důležitým podkladem pro hodnocení matky, nikoli však úplnou zárukou zdravotního stavu oddělku.

Při převzetí se proto vyplatí sledovat zejména:

• souvislost a přiměřený rozsah dělničího plodu,
• dostatečné obsednutí plástů včelami,
• zásoby medu nebo krmiva a dostupnost pylu,
• celkový stav včel, plodu a plástů,
• rámkovou míru odpovídající používanému úlovému systému.

Rámkovou míru je vhodné potvrdit už při objednávce. Oddělky mohou být připravovány například na mírách 39 × 24 cm či 39 × 34 cm, ale také pro různé varianty systému Langstroth včetně provedení Jumbo.

Značení matek a výživa včelstev

Označená matka se při prohlídce snáze hledá a číslovaná opalitová značka usnadňuje také chovatelskou evidenci. Značení musí být šetrné a lepidlo či barvu je třeba nechat před vrácením matky do včelstva zaschnout. Samotná velikost matky však není spolehlivým měřítkem kvality. Mnohem důležitější je její kladení a následný rozvoj včelstva.

Souvislé plodové plochy a pylové věnce kolem plodu vypovídají také o podmínkách, ve kterých včely žijí. Při přerušení snůšky kvůli dešti nebo ochlazení je nutné hlídat zásoby, zvláště u malých chovných jednotek a oddělků. Podle situace lze doplnit energetické zásoby vhodným krmným těstem. Cukerné krmivo ale nenahrazuje pyl potřebný pro výživu plodu.

Úspěšné přelarvování začíná u silného chovného včelstva

Výsledek chovu matek stojí na souhře správné techniky přelarvování, vhodně připraveného startéru a dobré kondice chovných včelstev. Význam má dostatek mladušek, zásob i odpovídající teplotní podmínky. Vytrvalé jarní deště mohou chov zkomplikovat, dobře připravená včelstva však dokážou dosahovat vysokého přijetí mateřích misek.

Příkladem dobrého výsledku je přijetí 44 ze 48 nalarvených misek, tedy přibližně 92 %. Takové číslo vypovídá o úspěšném přijetí série. Konečný výsledek chovu se ovšem ukáže až po vylíhnutí matek, jejich oplození a kontrole kladení.

Konec snůšky mění způsob práce se včelstvy

S odkvétáním hořčice, jetele inkarnátu a dalších snůškových rostlin přichází změna provozního režimu. V některých oblastech může následovat lesní snůška, jinde už nastává výraznější snůšková přestávka. Rozhodující jsou místní podmínky, nikoli samotné datum v kalendáři.

Ve vídeňských podmínkách například v popisované sezóně skončila hlavní snůška po odkvětu lípy již koncem června. Včelstva přitom měla po vydatné akátové a lipové snůšce plné medníky. Připomíná to staré včelařské pravidlo: „Ženci do pole, včely z pole.“ Plné medníky ještě neznamenají, že snůška pokračuje. Její ústup může doprovázet zvýšená slídivost a větší nebezpečí loupeže.

Tam, kde se objevuje medovice, může dávat smysl kočování na lesní stanoviště. Příležitost mohou nabídnout například oblasti Drahanské vrchoviny, Vyškovska nebo Ždánického lesa. Před přesunem je ale potřeba ověřit skutečný vývoj snůšky, vhodnost stanoviště a aktuální veterinární podmínky pro přemísťování včelstev.

Inspirace z včelařské školy

Praktická výuka ukazuje, že odborné včelařské vzdělávání nekončí u prohlídky úlu. Zahrnuje také ekonomiku provozu, právní předpisy, veterinární problematiku, ochranu zdraví a prevenci pracovních úrazů. Znalosti získané při výuce se následně uplatňují přímo na včelnici, kde je nutné každý zásah přizpůsobit stavu včelstva a průběhu sezóny.

Tvorba oddělku se stávající matkou

Jedním z praktických úkolů je vytvoření oddělku se starou, tedy dosavadní kladoucí matkou. Ta se přemístí s částí plodu a včel do samostatného úlu. Původnímu včelstvu je zároveň nutné zajistit náhradu odebrané matky.

Výchozí sestava takového oddělku může zahrnovat:

• dva plodové plásty s dostatkem obsedajících včel,
• stávající kladoucí matku,
• jeden zásobní plást,
• jednu mezistěnu, pokud mají včely podmínky pro stavbu,
• komorovou přepážku pro vymezení přiměřeného prostoru.

Jde o příklad počátečního uspořádání, nikoli o univerzální návod na sílu oddělku před zimováním. Počet plástů a množství včel je třeba přizpůsobit termínu tvorby, rámkové míře i místním podmínkám. Další péče zahrnuje kontrolu kladení, zásob, rozšiřování podle rozvoje a sledování zdravotního stavu včetně napadení kleštíkem včelím.

Mezistěny podle snůšky a síly včelstva

Umístění mezistěn nelze řešit stejně po celou sezónu. Za vydatné snůšky mohou silná včelstva rychle stavět i uvnitř plodiště. Po skončení hlavní snůšky je vhodnější postupovat opatrně a mezistěny případně přidávat k okraji plodového tělesa. U slabého oddělku není žádoucí neuváženě rozdělit plod a ztížit jeho zahřívání. Prostor vymezený přepážkou má odpovídat tomu, co včely skutečně obsedají.

Hygiena práce a opatrné zacházení s matečníky

Jedním z důrazně uplatňovaných pravidel při praktické výuce je nepokládat rámky přímo na zem. K odkládání slouží stojan, vhodná součást úlu nebo čistý podklad. Toto jednoduché opatření omezuje znečištění plástů a přispívá k hygieně provozu.

Podobnou pečlivost vyžadují matečníky. Při manipulaci je nutné chránit je před otřesy, promáčknutím a prochladnutím. Podle způsobu použití mohou pomoci ochranné krytky. Pokud včely kolem matečníku přistaví vosk, není vhodné jej bezdůvodně odstraňovat a riskovat poškození matečníku.

Osobní odběr umožňuje domluvit další péči

Osobní převzetí matek a oddělků umožňuje přizpůsobit termín jejich skutečné připravenosti. Při výdeji podle pořadníku tak nerozhoduje pouze datum objednávky, ale také rozkladenost matky a stav oddělku. Výhodou je možnost prohlídky a předání informací o dosavadním krmení, původu matky nebo dalším doporučeném postupu.

Oproti balíkové přepravě lze lépe ovlivnit délku cesty a podmínky, kterým jsou včely vystaveny. Ani osobní odběr však sám o sobě nezaručuje bezproblémový převoz. Připraven musí být vhodný přepravní úl či oddělkový box, zajištění plástů a především dostatečné větrání.

Při přepravě rozhoduje větrání a teplota

Během převozu musí být oddělek zabezpečen proti úniku včel, ale nesmí být uzavřen bez přístupu vzduchu. Větrací síto pomáhá odvádět teplo a snižovat riziko zapaření. Přepravu je vhodné plánovat na chladnější část dne, často na večer, a nevystavovat oddělky přímému slunci ani pobytu v přehřátém vozidle.

Po usazení na konečné stanoviště je třeba včelám umožnit výlet přiměřeně zúženým česnem. Dlouhé uzavření v horku není bezpečnou náhradou za správné načasování přesunu. Také nastavení zasíťovaného dna během běžného provozu musí odpovídat počasí, síle oddělku a jeho schopnosti udržovat potřebné podmínky pro plod.

Trpělivost se vrací v podobě dobře se rozvíjejících včelstev

Poctivý chov matek a tvorba oddělků vyžadují respekt k biologickému vývoji včel. Ověřené kladení, vlastní dělničí plod, dostatek zásob a šetrná manipulace mají větší hodnotu než uspěchaný termín předání. Když se k nim přidá správná péče po převzetí a přizpůsobení zásahů snůškovým podmínkám, získává oddělek dobrý základ pro další rozvoj i přípravu na zimování.

Inspirováno videem od Včelařství Sedláček.

Kontinuální separátor vosku a medu

Při vytáčení akátového medu i zpracování dalších snůšek je důležité, aby jednotlivé činnosti ve vytáčírně plynule navazovaly. Ve větších včelařských provozech proto nachází uplatnění kontinuální separátor vosku a medu, který zpracovává odvíčkovance přímo pod odvíčkovacím zařízením, například pod strojem VT1. Správně nastavený separátor usnadňuje získávání medu z víček a omezuje ruční manipulaci s materiálem.

Následující postup popisuje práci s větším tepelným separátorem vybaveným samostatným horním a spodním ohřevem. Uvedené hodnoty jsou orientační pro tento typ konstrukce. Při obsluze konkrétního zařízení má vždy přednost návod výrobce.

Dva okruhy ohřevu a jejich úloha

Pro plynulé oddělování medu a vosku je potřeba rozlišovat funkci obou topných částí. Každá z nich má jiný úkol a během pracovního dne se využívá odlišně.

• Horní ohřev využívá vodní okruh a zahřívá rošt, na který dopadají odvíčkovance. Jeho hlavním úkolem je tavit vosk, proto pracuje především během odvíčkování.
• Spodní ohřev zajišťuje elektrická topná poduška. Udržuje teplotu medu ve vaně a pomáhá zachovat jeho tekutost.

Medová lázeň se v popisovaném provozním režimu temperuje přibližně na 40 až 44 °C. Tato hodnota se týká medu, nikoli teploty potřebné k tavení vosku v horní části zařízení. Med zahřívejte pouze v nezbytném rozsahu a omezujte zbytečně dlouhé tepelné zatížení.

U popisovaného digitálního regulátoru se nastavení otevře podržením tlačítka P. Jakmile displej začne blikat, zvolí se požadovaná teplota a dalším stiskem tlačítka se hodnota uloží. U jiného ovládání se může postup lišit.

Kapacita separátoru a příprava medové lázně

Větší separátor může mezi důkladnými čištěními zpracovat přibližně 3 až 5 tun medu. Skutečný výkon však výrazně ovlivňuje čistota vstupního materiálu. Při odvíčkování tmavých, dříve zaplodovaných plástů se do zařízení mohou dostávat zbytky košilek a další nečistoty, které urychlují zanášení. Světlé, nezaplodované plásty obvykle znamenají menší množství usazenin.

Ještě před zahájením odvíčkování je nutné vytvořit počáteční medovou lázeň. U popisovaného většího zařízení jde přibližně o 40 až 80 kg medu. Správná náplň umožní fungování systému spojených nádob: med odtéká spodní cestou, zatímco vosk zůstává u hladiny a zpracovává jej horní ohřev.

Průběžná obsluha během odvíčkování

Hladinu udržujte těsně pod topným roštem

Při rozběhu separátoru může hladina lehce dosahovat k hornímu roštu, aby se vosková vrstva začala prohřívat. Po ustálení provozu se však u popisovaného zařízení udržuje rošt přibližně 3 až 7 mm nad hladinou medu s voskem. Výšku hladiny proto během práce průběžně kontrolujte a upravujte přepadem.

Vosk odpouštějte podle jeho množství

Kontinuální oddělování neznamená, že musí vosk neustále vytékat ze zařízení. V praxi může být účelnější odpouštět jej po dávkách, například jednou za čtvrt až půl pracovního dne. Rozhodující je množství nahromaděného vosku a průběh odvíčkování.

Snížením úrovně přepadu lze odebrat přibližně půl kbelíku až jeden kbelík odděleného vosku. Pokud s ním odteče i malé množství medu, odstraní se při následném propírání vosku.

Před koncem práce zvedněte hladinu k roštu

Jedním z nejdůležitějších kroků je příprava separátoru na přestávku do dalšího dne. Přibližně dvě hodiny před ukončením práce se u popisované konstrukce zvedá přepad do horní polohy. Hladina vosku tím vystoupá až k hornímu topnému roštu.

Pokud vosková vrstva přes noc ztuhne pod roštem, ranní spuštění se zbytečně prodlouží. Samotné spodní temperování medu totiž nenahrazuje ohřev určený k tavení vosku. Když vosk zůstane v kontaktu s horním roštem, po jeho zapnutí se prohřeje a roztaví rychleji.

Noční režim a ranní spuštění

• Horní ohřev na noc vypněte. Během přestávky v odvíčkování není potřeba.
• Spodní temperování ponechte zapnuté pouze tehdy, pokud to výrobce dovoluje a zařízení je pro takový provoz určeno.
• Omezte tepelné ztráty předepsanými kryty a vhodnou izolací. Způsob zakrytí musí odpovídat pokynům výrobce a nesmí narušovat bezpečný provoz elektrických částí.

Ráno odkryjte pracovní část separátoru, zapněte horní ohřev a vyčkejte na roztavení voskové vrstvy. Po kontrole hladiny a odtoku medu můžete pokračovat v odvíčkování.

Čištění separátoru a využití voskových zbytků

Během provozu se na dně a stěnách postupně usazuje směs vosku, nečistot a zbytků košilek. Toto takzvané „bláto“ je nutné při čištění odstranit. O termínu čištění nerozhoduje pouze množství zpracovaného medu, ale také stav zařízení, čistota náplně a hygienické požadavky provozu.

Sesbírané usazeniny nevracejte zpět do separátoru. Přesuňte je do voskárny a zpracovávejte po menších dávkách, například po půl kbelíku, ve vařáku vosku nebo v odstředivce určené ke zpracování vosku. Velikost dávky vždy přizpůsobte kapacitě daného zařízení.

Z tohoto materiálu lze ještě získat využitelný včelařský vosk. Uchovávejte jej však odděleně od čistého víčkového vosku a nepovažujte jej automaticky za vosk potravinářské jakosti. Obdobně lze ve voskárně zpracovat také pěnu sesbíranou z hladiny medu v čeřicích nádobách. Omezíte tak ztráty vosku, aniž byste nečistoty vraceli do vytáčecí linky.

Sladění separátoru s celou vytáčecí linkou

Separátor přináší největší užitek tehdy, když jeho výkon odpovídá odvíčkovacímu zařízení i medometu. Ve větších vytáčírnách mohou navazovat například radiální medomety o průměru kolem 75 cm, které podle provedení a rámkové míry pojmou 16 až 24 plástů. Technologie, mohou zpracování větší sklizně usnadnit, správnou obsluhu však nenahradí.

Základem spolehlivého provozu zůstává správně založená medová lázeň, kontrola hladiny, včasné odpouštění vosku a příprava zařízení na další pracovní den. Právě tyto kroky pomáhají udržet vytáčírnu v plynulém chodu a omezit zbytečné prostoje během medobraní.

Inspirováno videem od Včelařství Sedláček.

Po akátové snůšce: vytáčení medu a kočování

Závěr akátové snůšky patří k náročným obdobím včelařské sezony. Vedle odběru medu přichází na řadu tvorba oddělků, obnova díla, kontrola rojové nálady a příprava na další snůšku. Jednotlivé zásahy je potřeba dobře načasovat, aby včelstva zůstala silná, měla dostatek zásob a zvládla případný přesun na nové stanoviště.

Příprava na odběr a vytáčení akátového medu

Práci při medobraní usnadňují výkluzy vložené pod medníkové nástavky určené k odběru. Včely přes ně postupně opouštějí medník, takže při následné manipulaci není nutné ometat každý plást. V odebíraných nástavcích však nesmí zůstat matka ani plod. Před vytáčením je také vhodné ověřit zralost medu měřením obsahu vody.

Pokud chceme oddělit akátový med od směsí s předchozí snůškou, vyplatí se nástavky průběžně označovat. V provozní evidenci lze rozlišovat například:

• Akátový med, označený „AK“: nástavky s medem pocházejícím převážně z akátové snůšky.
• Akátovo-květový med: nástavky, ve kterých se akátová snůška mísí například se zbytky řepkového nebo jiného květového medu.

Takové třídění pomáhá při odděleném vytáčení a skladování jednotlivých šarží. Samotná značka na nástavku ale botanický původ nepotvrzuje – druhové označení musí odpovídat skutečným vlastnostem medu.

Nejsilnější včelstva mohou za příznivých podmínek naplnit i čtyři nízké medníkové nástavky. Podle způsobu vedení včelstva lze odebírat také med z takzvaného polštáře pod plodištěm, vždy však s ohledem na zbývající zásoby. Směsné květové medy mohou posloužit k pastování. U směsí s vyšším podílem akátového medu je nutné počítat s pomalejší krystalizací.

Chování včel při útlumu snůšky

Počasí, přerušení snůšky i samotný odběr medu mohou ovlivnit obranné chování včel. Po dešti nebo při nedostatku přínosu mohou být některá včelstva podrážděnější, nejde však o pravidlo platné pro každý úl. Dlouhá a neklidná manipulace situaci zpravidla zhoršuje.

Základem je připravený dýmák poskytující chladný kouř, který používáme střídmě. Pracujeme plynule, úly nenecháváme zbytečně dlouho otevřené a odebrané medové plásty zakrýváme. V období bez snůšky je zvlášť důležité omezit slídivost a zabránit vzniku loupeže.

Tvorba oddělků a bezpečné ponechání matky

Odběr medu lze spojit s tvorbou oddělků, pokud to síla včelstva dovoluje. U velkých rámkových měr může být základem oddělku jeden plodový plást s dostatkem obsedajících včel. Samotný plást ale nestačí: oddělek potřebuje také odpovídající zásoby, dostatek včel k péči o plod a zajištěnou matku nebo vhodný matečník.

Při odběru musí původní matka zůstat v mateřském včelstvu. Vybraný plást proto pečlivě prohlédneme. Značení matky její hledání výrazně usnadňuje, v silném včelstvu však nemusí být ani označená matka snadno viditelná.

Pokud přítomnost matky na plástu nedokážeme spolehlivě vyloučit, můžeme včely šetrně sklepnout zpět do původního úlu. Takto odebraný plodový plást je ovšem bez včel, a oddělek proto musíme následně osadit dostatečným množstvím včel bez nechtěného přenesení matky.

Odběr vždy přizpůsobujeme skutečné kondici včelstva. Jestliže má slabší včelstvo v optimalizovaném plodišti pouze čtyři plodové plásty, je rozumnější plod neodebírat. Cílem není vytvořit oddělek za každou cenu, ale zachovat rozvojovou schopnost obou včelstev.

Stavební rámky a obnova díla v plodišti

Rámky opatřené úzkým vodicím proužkem mezistěny umožňují včelám stavět volné dílo. Při snaze získat dělničinu se v některých provozních postupech vkládají do střední části plodiště. Samotné umístění však dělničí stavbu nezaručuje – včely mohou vystavět také trubčinu podle svých aktuálních potřeb a fáze sezony.

Zásah do středu plodiště připadá v úvahu především u silných včelstev, za teplého počasí a při aktivní stavbě. U slabších včelstev nebo při ochlazení není vhodné plodové těleso rozdělovat prázdným rámkem.

Staré dílo ve stavebních rámcích lze podle jeho stavu obnovit vyříznutím a doplněním nového vodicího proužku, vždy s ohledem na přítomný plod. Pokud však včely přestávají stavět, nejprve posoudíme snůšku, sílu včelstva a případnou rojovou náladu. Pouhá výměna stavebního rámku rozvinutou rojovou náladu nevyřeší.

Hodnocení matek a kontrola rojové nálady

Při prohlídkách sledujeme nejen množství plodu, ale také kvalitu kladení, stáří matky a dlouhodobé chování včelstva. Jednorázová podrážděnost po změně počasí není sama o sobě důvodem k výměně matky. U opakovaně výrazně bodavých včelstev však může výměna za matku z mírnějšího chovu pomoci.

Dobře zvolená provozní metoda může omezit počet zásahů, dlouhé intervaly mezi návštěvami však nelze automaticky přenášet do rojového období. Kontroly jednou za 21 až 28 dní mohou při zvýšeném riziku rojení vést k přehlédnutí rozvíjející se rojové nálady. Četnost prohlídek proto přizpůsobujeme síle včelstva, prostoru v úlu, snůšce a aktuálním nálezům.

Navazující snůška a zásoby po medobraní

Po odkvětu akátu může nabídka potravy na stanovišti rychle zeslábnout, zvlášť za horkého a suchého počasí. Navazující pastvu mohou nabídnout maliníky, kvetoucí lípy nebo medovice na listnatých stromech. V oblastech postižených kůrovcovou kalamitou už naopak nemusí být možné spoléhat na dřívější smrkovou snůšku.

Lípy mohou být zajímavé ještě před rozkvětem. Pokud se na jejich listech objeví medovice, včely ji mohou intenzivně sbírat nezávisle na kvetení stromu. Při výběru stanoviště proto sledujeme skutečný přínos, nejen termín očekávaného květu.

Ani plánované kočování následující den není důvodem ponechat včelstva bez dostatečných zásob. Nová snůška může selhat nebo se opozdit. Po medobraní proto zásoby zkontrolujeme a při hrozícím hladu zajistíme náhradní zásobní plásty nebo nouzové přikrmování. Krmivo přitom nesmí znehodnotit med určený k vytáčení.

Večerní a noční kočování včelstev

Přesun včelstev je vhodné plánovat na dobu po návratu létavek, obvykle večer nebo v noci. Nižší teploty snižují riziko přehřátí a klidnější provoz může usnadnit dopravu. Rozhodující ale nejsou pouze hodiny na ciferníku – důležitá je aktuální teplota, délka cesty a možnost větrání.

Při přípravě na převoz se osvědčuje jasně rozdělený pracovní postup:

1. Zajistit větrání. Kočovné rámy se síťovinou mohou nahradit běžná víka. Větrací plochy nesmějí být při nakládání zakryté.
2. Ponechat dostatečný prostor. Odebrání medníků nesmí vést k nepřiměřenému stísnění včelstva.
3. Uzavřít česna po návratu létavek. Uzavření musí být bezpečné a sladěné s funkčním odvětráním úlu.
4. Upevnit jednotlivé části úlu i celý náklad. Dna, nástavky a kryty se během jízdy nesmějí posouvat.
5. Po usazení na novém stanovišti otevřít česna. Současně zkontrolujeme stabilitu úlů a stav včelstev.

Logistika a technika pro snadnější manipulaci

Ruční nakládání několika desítek včelstev představuje značnou fyzickou zátěž. Práci mohou usnadnit palety, vhodně uspořádaný přívěs a včelařský jeřáb. Větší ložná plocha však sama o sobě neznamená možnost naložit více úlů – rozhoduje také skutečná hmotnost nákladu, nosnost a správné rozložení zatížení.

Před cestou je potřeba ověřit povolené hmotnosti vozidla a soupravy, odpovídající řidičské oprávnění, případné zpoplatnění trasy i aktuální veterinární podmínky přesunu včelstev. Úlová dna, kočovné rámy, upevňovací popruhy a další vybavení je vhodné připravit s předstihem, nikoli až v den odjezdu.

Příprava na odběr pylu

S nastupující letní pastvou lze plánovat také odběr pylu. Zdrojem mohou být podle místních podmínek lípy, mák nebo slunečnice. Mák poskytuje pyl, nikoli nektar, a proto od něj nelze očekávat nektarovou snůšku. Pylochyty a související vybavení musí být připravené ještě před začátkem očekávaného přínosu.

Pyl odebíráme uvážlivě, především od silných a zdravých včelstev. Jde o zásadní zdroj výživy pro odchov plodu, takže nadměrný odběr může omezit rozvoj včelstva a nepřímo i jeho výkon. Sledujeme proto pylové zásoby, intenzitu přínosu a stav plodování. Zachycený pyl pravidelně vybíráme a včas zpracujeme, aby se neznehodnotil.

Úspěšné medobraní nekončí u medometu

Dobře zvládnutý závěr akátové snůšky spojuje šetrný odběr medu s péčí o další kondici včelstev. Pečlivé třídění medu, uvážlivá tvorba oddělků, vhodná obnova díla a bezpečné kočování na sebe musí navazovat. Rozhodující není samotná rychlost práce, ale schopnost přizpůsobit jednotlivé kroky počasí, skutečné snůšce a potřebám včel.

Inspirováno videem od Včelařství Sedláček.

Nasazení medníků: příprava na snůšku a protirojová péče

Sílící jarní snůška přináší včelaři důležitý úkol: nabídnout včelstvům dostatek prostoru, ale zároveň je nerozšířit víc, než odpovídá jejich síle a počasí. Druhé nasazení medníků proto není jen přidáním dalšího nástavku. Patří k němu kontrola plodování, sledování stavby díla i posouzení rojové nálady. Právě propojení těchto činností pomáhá připravit včelstva na hlavní jarní snůšku.

Extrémně brzká rojová nálada na jaře

Včelařská sezóna letos ukazuje hned od začátku, že se včely neřídí kalendářem, ale počasím, snůškou a vlastní biologickou silou. Teplé březnové a dubnové dny, rychlý nástup kvetení ovocných stromů a dostatek pylu vytvořily podmínky, ve kterých se silná včelstva rozvíjela mimořádně rychle. To, co v jiných letech přichází až později na jaře, se letos může objevit už v polovině dubna: plně rozvinutá rojová nálada.

Ochrana včelstev: staré metody už nestačí

Po zimě s vysokými úhyny včelstev roste poptávka po oddělcích i přezimovaných včelstvech. Spolu s tím bohužel stoupá také riziko krádeží úlů. Zabezpečení stanoviště proto není zbytečný luxus, ale rozumná ochrana chovu včel, investovaného času i budoucího medného výnosu.