Historie vědy nám již mnohokrát ukázala, že nejvýznamnější objevy vznikají často náhodou. Právě tímto způsobem nyní vědci odhalili závažný problém spojený s chovem čmeláků a jeho dopadem na přirozeně se vyskytující populace. Tým amerických vědců vedený Heather Grabovou z College of Agriculture and Life Sciences při Cornell University původně sledoval, zda kolonie čmeláků uměle odchovaného druhu Bombus impatiens zlepšují opylení raných zemědělských plodin. Při pravidelných kontrolách však opakovaně objevovali v úlcích velké množství mrtvých matek divoce žijících druhů čmeláků. Průměrný počet takto nalezených mrtvých matek byl deset v jednom úlku, avšak v některých případech jich bylo až dvacet.
Studie publikovaná v prestižním časopise Journal of Applied Ecology upozorňuje, že úlky, v nichž žijí komerčně chované kolonie čmeláků, mohou fungovat jako smrtonosná past. Divoké matky jsou silně přitahovány do těchto úlků především časně na jaře, kdy aktivně hledají vhodné místo pro vlastní hnízdo.
Proč divoké matky riskují?
Matky divokých čmeláků si v přírodě často usnadňují náročné zakládání nové kolonie tím, že obsadí již existující hnízdo. Tento typ chování je evolučně výhodný, protože budování hnízda od základu je pro osamocenou matku fyzicky i časově velmi náročné a rizikové. V přírodě má tento postup relativně nízké riziko, protože kolonie, které matka napadne, jsou obvykle malé a nezralé. Naopak uměle odchované kolonie čmeláků, které se komerčně používají pro opylování zemědělských plodin, jsou již početné a disponují silnou skupinou dělnic schopných vetřelkyni účinně odrazit. Pokusy divokých matek proniknout do těchto úlků proto končí zpravidla jejich smrtí.
Dopady na okolní ekosystém a přirozené opylovače
Původně zamýšleným cílem výzkumu bylo zjistit, zda uměle odchované kolonie dokážou nahradit včely medonosné při opylování některých zemědělských plodin, například jahod či rajčat, zejména v chladných obdobích jara. Po zjištění znepokojivého počtu mrtvých divoce žijících matek však vědci přehodnotili své závěry a varují před dopady této praxe.
„Každá usmrcená divoká matka znamená nenahraditelnou ztrátu – nevytvoří kolonii a žádné její dělnice nepomůžou s opylováním plodin v krajině,“ zdůrazňuje vedoucí studie Heather Grabová.
Ačkoli divoká populace čmeláků druhu Bombus impatiens zatím není v ohrožení, výzkumný tým našel ve stejné situaci také mrtvé matky druhu Bombus perplexus, jehož populace v USA v posledních letech významně klesá.
Negativní efekt na celkové opylení rostlin
Výsledky dodatečného sledování navíc ukázaly překvapivou skutečnost – přestože výzkumníci předpokládali opačný trend, množství návštěv čmeláků na květech a tedy i celková úroveň opylení po vysazení uměle chovaných kolonií paradoxně klesly. Ukazuje se tak, že na první pohled užitečná praktika použití komerčně odchovaných čmeláků může paradoxně snižovat efektivitu opylení a současně ohrožovat divoké populace.
Studie publikovaná v odborném časopise Journal of Applied Ecology tak rozšiřuje seznam lidských aktivit, které mají potenciálně negativní dopad na životní prostředí a populace volně žijících opylovačů. Její autoři apelují na větší uvědomění a zodpovědnější přístup při využívání komerčně chovaných kolonií čmeláků v zemědělství.
Úlky jako nečekaná past pro divoce žijící matky čmeláků
Ukazuje se, že úlky s uměle odchovanými čmeláky lákají volně žijící matky především díky svému vzhledu a vůním, které se ze silné kolonie linou do okolí. Pro divoké matky hledající časně na jaře vhodné místo k založení vlastního hnízda představují tyto úlky neodolatelnou past. Často se pokoušejí tato místa ovládnout, avšak v úlcích na ně čeká početná kolonie dělnic, která svou domácí matku brání, a vetřelkyně tak zpravidla přichází o život.
Jednoduché řešení problému
Vědci však nalezli snadno použitelné a efektivní opatření, jak divoké matky před smrtí ochránit. Testovali speciální zúženou ochranu vletového otvoru úlků („redukci“), která umožňuje průchod pouze menším jedincům – tedy dělnicím, zatímco větším matkám průchod brání. Tato jednoduchá úprava zabraňuje domácí matce v opuštění hnízda a současně nedovoluje vstup divokých matek, které touží kolonii přebrat.
Testování řešení v praxi
Tým vedený Heather Grabovou realizoval experimentální studii v osmi sadech jabloní v oblasti Finger Lakes ve státě New York. Polovina úlků s koloniemi čmeláků měla instalované ochranné redukce vstupu, druhá polovina zůstala bez nich. Výzkumníci označili původní matky v každém úlku, aby přesně identifikovali případné převzetí hnízda cizí divokou matkou.
Výsledky experimentu byly zcela jednoznačné. Úlky bez instalovaných redukcí se ukázaly jako smrtelná past – vědci v nich objevili až devatenáct mrtvých divoce žijících matek v jednom jediném úlku. Naopak úlky vybavené redukcí nezaznamenaly žádnou ztrátu – divoké matky do nich nedokázaly proniknout, a konfliktům se tak předešlo zcela bez obětí.
Doporučení pro chovatele i pěstitele
„Pokud jako pěstitelé využíváte uměle odchované kolonie čmeláků, můžete paradoxně místo zvýšení efektivity opylování způsobit opak – pokles opylovacích služeb. Důrazně doporučujeme aplikovat strategická ochranná opatření, jako je například jednoduchá vletová redukce, která spolehlivě zabrání pronikání cizích matek do vašich úlků,“ uvádí k problematice Heather Grabová.
Z časopisu včelařství Miller, Olivia, et al.
