O aktuálním dění v úlu se dočteme na podložce na měl.
Úlová podložka - jednoduchá a přitom velice důležitá pomůcka pro rychlou kontrolu stavu včelstva. Mnozí včelaři její význam podceňují a vkládají podložku v průběhu podzimního léčení nebo dokonce až po posledním ošetření za účelem odběru vzorku zimní měli. Přitom by měla být v úle po celý rok.
Včela medonosná Apis mellifera je z hlediska zákonů brána
jako hospodářské zvíře. Včelstvo, celek tvořený mnoha tisíci jedinci, můžeme
označit jako jeden samostatný organismus, podobný zvířeti. Ke kontrole pohody a
zdravotního stavu hospodářských zvířat se používají různé pomůcky. Například
teploměr, váha, stetoskop, vlhkoměr. Ve včelařském provozu můžeme používat váhu,
pomocí které lze monitorovat denní přínosy sladiny během včelařské sezóny či
úbytek zásob při zimování. V zimě pomocí stetoskopu můžeme poslouchat šum
odpočívajících včel. Včelař by měl pro jednoduchou a rychlou kontrolu včelstva
využívat další důležitou pomůcku a tou je úlová podložka. Podložka by měla
zakrývat celou plochu dna úlu a v ideálním případě být v úle celý rok. Abychom
získali informace o stavu včelstva během jeho aktivity, měli bychom podložku
opatřit dvojitou síťovinou a zabránit tak včelám v úklidu měli. Podobně jako
dvojitá síťovina slouží i zásuvná deska pod větrací sítí kočovných den a tzv.
varroa-dna. Při pravidelné kontrole může z podložky včelař vyčíst např. sílu
zimujícího včelstva, výskyt některých původců nemocí, návštěvu nezvaných hostů v
úle či bezmatečnost před zimováním. Pravidelnou kontrolou a úklidem podložek
včelař provádí rychlou revizi jednotlivých včelstev a stanoviště. Mnohdy ho tak
může přes nos „cvrnknouť1 důležitý detail, který by bez potřeby prohlídky
podložek nemusel ani postřehnout.
To, co napadá na podložku, označujeme jako měl. Měl je tvořena hlavně voskovými
částečkami pocházejícími z víček plodových i zásobních buněk. Vedle voskových
částí zde bývají hrudky pylu, krystalky cukru, chitinové kousky vnější kostry
včel (nohy, tykadla), případně celé mrtvolky, bílé zbytky kukel, někdy i kousky
propolisu. Podložka je důležitá při monitoringu zdravotního stavu včelstva. Na
podložce snadno spočítáme parazitické roztoče Varroa destructor, zvápenatělé
mumie včelího plodu, larvy zavíječů, štírka knihového, výkaly hlodavců.
Průhledné šupinky úplně nového vosku nalézáme na podložce v době stavby nového
díla.
Zdraví včelstva
Dobrý chovatel by měl mít přehled o celoroční populační
dynamice roztoče Varroa destructor ve včelstvu. Mnoho včelařů „va-rroamonitoringu“
podceňuje a vkládá podložky v průběhu podzimního léčení nebo dokonce až po
posledním ošetření za účelem odběru vzorku zimní měli. To už bývá u napadeného
včelstva pozdě, spady roztočů se počítají na stovky až tisíce a včelař se spíše
mstí roztočům za smutnou budoucnost, kterou v době včelařovy nevědomosti
včelstvu přichystali. Takový stav určitě neunikne chovatelově pozornosti,
protože po ošetření léčivy nebo při odběru měli na vyšetření jsou roztoči po
podložce rozsypáni jako mák na housce. Předejít takové situaci mohl včelař v
době medobraní, kdy by dle zvyšujícího se spadu roztočů Varroa odhalil roztočí
invazi. Mohl tak včas pomocí vhodných a registrovaných přípravků zasáhnout a
ochránit důležitou generaci dlouhověkých včel, která se začíná líhnout v průběhu
léta. Aby letní monitoring roztočů pomocí podložek byl spolehlivý, musí včelař
zabránit přístupu včel k roztočům spadlých na podložku. Roztoče včely z
nezasíťovaných podložek uklízí, čímž falšují jejich skutečný počet. Také
mravenci, kteří mají roztoče v jídelníčku, svou aktivitou snižují počty
napadaných roztočů. Vysvědčení varroamonitoringu a léčení vystaví včelaři v
lepším případě výsledek vyšetření včelí měli, v horším případě příroda v podobě
úhynu včelstva.
V předjaří a na jaře se mohou na podložce vyskytnout uhynulé včely s nápadně
zvětšenými zadečky nebo dokonce výkaly. Příčinou tohoto nálezu je nosema.
Působením nosemy dochází k poruše trávicího ústrojí včely, které se rychle plní
výkalový vak a včela pak hyne nebo kálí i uvňitř úlu. Pokud se onemocnění
včasnou prohlídkou potvrdí, chovatel má možnost postižené včelstvo ze stanoviště
odstranit a zabránit tak šíření onemocnění do okolních včelstev.
Další onemocnění, které je možné pomocí podložky odhalit je zvápenatění včelího
plodu způsobené houbou Ascosphaera apis. Neklamným příznakem jsou mumi-fikované
kukly (podobné burizónům) spadané na podložce.
Kondice a čistotnost včelstva
Kondici a sílu včelstva je třeba sledovat celoročně. Na jaře
a v létě včelař pravidelně včelstva prohlíží, na podzim a v zimě sleduje
podložky. O síle a umístění zimujícího chumáče napoví počet, síla a výška
mělových čar (podlouhlé hromádky měli pod uličkami mezi plásty). Při hodnocení
síly včelstva dle počtu mělových čar musíme vzít v potaz teplotu v období, kdy
měl na podložku padala. Čím nižší teplota byla, tím více byl chumáč spjatý a
včelstvo se může jevit jako slabší. Naopak při mírné zimě je chumáč volnější a
včelstvo se pak zdá silnější, než doopravdy je. Obecně lze říci, že silné
včelstvo i v zimě obsedá většinu prostoru plodiště. V zimě se to pozná tak, že
je na podložce 6-7 mělových čar. U úlů na teplou stavbu se chumáč usazuje blíže
k česnu, první čára se tak objevuje pod 2.-3. uličkou. Středové čáry jsou
nejdelší a je v nich nejvíce měli, k česnu a zadní stěně se čáry zkracují a
materiálu ubývá (tvar může připomínat vosí hnízdo). Středové čáry by měly končit
asi 5 cm od stěn úlu v závislosti na venkovních teplotách (v mrazivém počasí je
chumáč včel menší). Výskyt několika desítek uhynulých včel na podložce je
normální. I zdravé a silné včelstvo přes zimu opustí prakticky polovina včel,
jejichž život přirozeně končí. V silném včelstvu do jara přežije dostatečný
počet jedinců, kteří se snáze vypořádají se všemi strastmi zimování a jsou
základem pro dobrý jarní rozvoj celého společenství.
Čím méně čar chovatel na podložce nalezne, tím je včelstvo slabší a tím více
starostí a práce bude mít se včelstvem na jaře (pokud včelstvo přežije). Slabé
včelstvo má vyšší spotřebu zimních zásob na jednu včelu, než včelstvo silné.
Méně zimujících včel nutí jednotlivé včely k vyšší aktivitě, tedy vyššímu příjmu
potravy, což má za následek rychlejší plnění výkalového vaku.
Pokud včelstvo přišlo o matku v časném podzimu, na podložce se to projeví
nepořádkem. Včelstvu chybí tmelící člen, každý obyvatel úlu si dělá, co chce.
Otevírá zásoby, kde ho napadne, a hlavně po sobě neuklízí. Vrstva různě velkých
voskových částí je po celé ploše podložky.
Zásoby
Dosahujíli mělové čáry až ke stěnám, signalizuje to
nedostatek zásob v bezprostředním okolí chumáče a hrozí chřadnutí až úhyn
hladem. Řešením je přiblížení zásobních plástů k chumáči nebo výměna prázdných
plástů za plné. Při úhynu včelstva hladem nacházíme mrtvé včely zalezlé v
buňkách a na podložce rozkousaný dělničí plod různého stupně vývoje.
Dále se mohou v měli na podložce objevit krystalky cukru. Malé množství nevadí,
svědčí to o vyšším dokrmování včelstva před zimou. Horší je nález vrstvy
krystalků na podložce, což signalizuje zpracovávání melecitózního (cementového)
medu nebo bylo včelstvo krmeno nekvalitním cukrem. Pomocí je opět výměna plástů
se zásobami. Ke krystalizaci zásob v plástech také může dojít při zkrmování
tekutých průmyslových sirupů. Pro zimní krmení se sirupy z důvodu krystalizace
nehodí.
Slabým včelstvům mohou být zásoby po nakrmení vyloupeny. Na podložce je pak
nepořádek, mnoho uhynulých včel po boji, velké kousky vosku a víček po plenění
lupičů.
Nezvaní příživníci
Včelstvo, jeho zásoby a dílo je zdrojem potravy pro různé
druhy živočichů. Rozkousaná tělíčka uhynulých včel odhalí návštěvu hladové myši.
Mají-li mrtvolky prokousané hrudníky, vklouzl do úlu rejsek. Tito návštěvníci
svou hlasitou a častou přítomností ruší zimující včelstvo, což se může projevit
zvýšeným úhynem včel v důsledku rozvolnění chumáče. Ve stresovaném a oslabeném
včelstvu pak může i slabá infekce způsobit nemoc, nejčastěji nosemózu. Vchodem
hlodavců do úlu je česno, kam by měl chovatel připevnit mřížku.
Zavíječ voskový napadá včelstva slabá, která nedostatečně obsedají všechny
plásty. Na podložce se pak objevují černé výkaly larev zavíječů, části
zavíječových pavučin nebo kukly zavíječe. Larvy zavíječe
Přítomnost kožojeda v úle odhalíme dle ochlupených schránek larev jsou aktivní
při teplotách nad 12 °C, proto se můžeme se zavíječem ve včelstvu setkat od jara
do podzimu.
Jako zimní útočiště si mohou úl vybrat různí brouci (např. kožojedi),
klepítkatci (pavouci, štírek knihový) a další, kteří, pokud nejsou přemnožení,
včelám neškodí a zpravidla na jaře dočasný domov opustí. Pozorný včelař je může
objevit mezi měli a mrtvolkami včel.
Pozor ale, kdybychom našli brouka Aethina tumida. Zvěsti o jeho pustošení včel
přicházely z míst hodně vzdálených. Bohužel tento brouk už překonal hranice
Evropy, když byl se včelstvy zavlečen do jižní Itálie. Měli bychom být tedy na
pozoru a v případě nálezu podezřelého neznámého brouka se poradit.
Mikroklima
Včelstvo je schopno si během zimy regulovat vlhkost uvnitř
úlu cirkulací vzduchu. Silné zdravé včelstvo má v úlu jako v pokojíčku - čisto a
sucho. Najdeme-li na podložce respektive v rozích úlu mokro a plíseň, je to
způsobené špatnou cirkulací vzduchu. Pomocí je rozšíření česna a uliček u stěn
úlu.
Podložka je pomocník. Co z podložky vyčteme, měli bychom si zapsat do úlového
deníku. Ten je pak dobrým zdrojem cenných informací při řešení případných potíží
a může chovateli hodně napovědět při výběru chovných včelstev nebo preventivních
krocích.
Z časopisu včelařství
Ing. Jan Tyl, laboratoř VÚVč Dol