Racionalizace má ve včelařství nezastupitelné místo
Racionalizací v obecném smyslu rozumíme snahu, úsilí směřující k efektivnějšímu využívání vstupů do nějaké činností. Ve včelařství je to efektivnější využití pracovního času při ošetřování na stanovišti, mimo stanoviště, finančních prostředků vložených do nákupu úlů, dopravních prostředků, krmiv a dalších materiálů včetně účelného využití prostor využívaného pro včelařský provoz.
Hlavním cílem racionalizace je především vyrobit jednotku
produkce za nejnižší cenu včetně vložené práce, ale na druhé straně ji také co
nejvýhodněji zhodnotit. V nedaleké minulosti se v racionalizaci na prvním místi
řešil medomet a přitom jsme ještě ten med „neměli" nebo neuměli vyprodukovat.
Asi je logičtější se snažit med naučit nejprve dostat do úlu a pak řešit jeho
vytáčení především v případech, kdy je medu příliš. Tuto úvahu ale nelze brát
doslova, celý včelařský provoz je nutné řešit jako komplex na sebe navazujících
úseků. Ve včelařském provozu můžeme rozdělit racionalizační opatření např. do
následujících oblastí:
• čas potřebný na ošetřování včelstva na stanovišti;
• čas potřebný na práce mimo stanoviště připadající na včelstvo;
• získávání medu a dalších včelích produktů;
• prevence a boj s nemocemi včelstev;
• kočování, přemisťování včelstev;
• plnění medu do obchodního balení a jeho realizace;
• u větších, především ekonomicky založených provozů, využití pracovního času
mimo krátkou včelařskou sezónu.
Čas potřebný na ošetřování včelstev na stanovišti
Včelař by měl uplatňovat styl práce, při kterém by měl přejít
od nápravy chyb, které učinil při předcházejícím zásahu, k přípravě včelstva na
období do další plánované prohlídky
Čas potřebný k ošetřování včelstev v průběhu roku závisí na použitém úlu,
metodice ošetřování včelstev a také na odborné zdatnosti včelaře. Při tradičním
ošetřování před 30 až 50 lety se uváděla spotřeba času na včelstvo a rok 4-5
hodin. Dnes se počítá u vyspělejších včelařů 1-2 hodiny za rok a včelstvo,
nezahrnuje se ale čas nutný k odběru medných plástů. Předpokladem malé spotřeby
času na ošetřování včelstev během rokuje prohlídka včelstva nenáročná na čas. To
závisí především na použitém úlu a minimalizaci počtu prohlídek během roku v
závislosti právě na odborné zdatnosti. Včelař by měl uplatňovat styl práce, při
kterém by měl přejít od nápravy chyb, které učinil při předcházejícím zásahu, k
přípravě včelstva na období do další plánované prohlídky. To samozřejmě
předpokládá znalosti o zákonitostech života včelstva mít zkušenosti a znalost
místních především snůškových poměrů a také určitou předvídavost. Velkým
pomocníkem je cit pro ošetřování včelstev. Není ale bez určitého rizika vynechat
profilové prohlídky a zásahy:
• příprava plodiště na zimu začíná již v červnu, připravujeme vyšší plodiště než
je zvykem, pokud je sestaveno z více nástavků, ctíme zákonitosti mezinástavkové
mezery;
• dbáme na dostatek vhodného prostoru pro plod a dostatek zásob po celé
pod-letí;
• včasné doplnění zásob do vysokého zimního prostoru;
• kromě protivarroázních opatření zajistíme klid a dostatek vzduchu velkým
česnem a očky;
• odběr zimních mrtvolek pro vyšetření na nosemu při odběru zimní měli s
vyhodnocením pásků měli na podložkách;
• jarní prohlídky s inventarizací, jejichž cílem je vyloučit slabá nebo nemocná
včelstva na stanovišti;
• dostatek zásob, vody, vhodného prostoru pro kladení, dostatek včel;
• včasné rozšiřování, včasná a dostatečná stavba;
• při nárazových snůškách včas zvýšit počet rámků, jinak se dostaví rojení;
• důležitá plánovaná výměna matek;
• včelstvo udržovat bez přestávky v plodování od jara do konce podletí.
Nástavkové včelaření je předpokladem vysoké produktivity práce při ošetřování
včelstev. V současné době je již významně rozšířeno a přispělo k vyznanému
zvýšení produktivity v našem včelařství.
Dalším stupněm ke zvýšení produktivity je využití Dadant systému. Jde o systém
využívaný ve velké míře ve světě především u profesionálních včelařů. První a
velice častou námitkou proti Dadant systému je použití dvou rámkových měr
vjednom úlu. Tato komplikace je jen zdánlivá, plodující včelstvo na velikém
vysokém plástu rychle sílí a nevyžaduje mnoho zásahů. Nízké nástavky jsou jen
medníkové, jejich odběr a vytáčení lze plně mechanizovat. Uvádím příklad, u
kterého jsem byl osobně přítomen, a je zdokumentován na DVD: Jeden francouzský
profesionální včelař sám obsluhoval 500-600 včelstev, bral si pomocníka jen na
14 dní pro vytáčení slunečnice a přípravu včelstev na zimu. Výzkumný ústav
včelařský Dol vydal publikaci „Metodika ošetřování včelstev v ll-12rám-kovém
systému Dadant“ včetně DVD na toto téma. Provoz francouzského včelaře je
zachycen na DVD „Včelařské velkoprovozy2008“. Zde jsou uvedeny fantastické
výkony při odběru medných nástavků, vytáčení, převozu včelstev. Konstrukce úlu
má vazbu na využití mechanizace při kočování včetně času na přípravu úlů před
převozem. I když dnešní výrobci produkují úly na vysoké technické úrovni, je
možné najít náměty na zlepšení. Jediná záležitost, která se jednoznačně nedá
určit, je požadavek na tepelnou izolaci úlové stěny. S vysokou jistotou lze ale
potvrdit, že čím jsou tvrdší podmínky chovu včel, čím je chované včelstvo slabší
a půdorys úlového prostoru menší, tím jsou nároky na tepelnou izolaci úlové
stěny větší. Požadavky na úl z hlediska racionalizace můžeme stručně shrnout
následovně:
• úlový prostor musí být dostatečně velký s možností rozšíření na výšku, musí
vyhovovat chovu silných včelstev;
• při ošetřování včelstev, jednotlivých zásazích musí být nároky na čas
prohlídky minimální, tomu vyhovují nástavkové úlové systémy;
• vnější tvar úlů musí vykazovat tvar hranolu bez výstupků tak, aby se s ním
dalo snadno manipulovat pomocí mechanizace především při kočování;
• vnitřní prostor úlu musí být vyroben z materiálu, který nesmí uvolňovat žádné
škodlivé látky včetně prachových částic, které by mohly přejít do medu;
• ve dnu úlu by měl být podmět o výšce min. 3 cm, u kočovných úlů kolem 10 cm;
Mezi práce konané mimo stanoviště jsou nejnáročnější na pracovní čas příprava
rámků, drátkování a připevňování mezistěn
• česno by mělo mít měnitelnou velikost až po celou šíři dna s možnosti ochrany
proti hlodavcům a rejskům v zimním období s otvory 6 x 6 - 7 x 7 mm;
• úly pro kočování je nutné vybavit uzavíratelnými česny a větráním nejlépe ve
dně o ploše 200-500 cm2;
• česno úlu by mělo být v minimální výši 30 cm nad zemí, z úlů posazených na
zemi se získává med s vyšším obsahem vody, mikroklima při zemi včelstvům méně
prospívá;
• konstrukce úlové stěny a víka by měla umožňovat prostupnost vodních par v
zimním období tak, aby v úlovém prostoru mimo dna žádná nekondenzovala;
konstrukce rámku musí být mechanicky Kg odolná pro použití v odvíčkovacích
strojích, horní a spodní loučka rámku musí vyhovovat pravidlům pro konstrukci 'mezinástavkové
mezery;
• úly nebo součásti úlů musí umožňovat ' provádění běžné desinfekce.
Mezi práce konané mimo stanoviště jsou nejnáročnější na pracovní čas příprava
rámků, drátkování a připevňování mezistěn. Zatím největší efekt přináší
drátkování nerezem a vyvařování vosku bez porušování drátkování. Vyvaření rámku
ve vařící vodě po dobu, než se rozpustí dílo, ničí vysoké procento spor nosemózy
a zvápenatění plodu. Pěkně vyvařený rámek vyžaduje pouze napnutí drátků a umožní
zatavení mezistěny bez dalšího drátkování, což představuje obrovskou úsporu
pracovního času.
Z výše uvedeného je patrné, že existuje mnoho oblastí při ošetřování včelstev a
například při konstrukci úlů, kde můžeme najít mnoho námětů pro zlepšování.
Z časopisu včelařství Dr. Ing. František Kamler, ředitel VÚVč,
Dol