724 937 999 objednavky@vcelarskepotreby.com
Přihlásit se / Registrovat
Přihlásit se / Registrovat
Moje přání

Váš seznam přání je prázdný.

Porovnat

Nejsou přidány žádné položky k porovnání.

Košík

Váš nákupní košík je momentálně prázdný.

Odebráním části zavíčkovaného plodu se omezí další rychlé přibývání mladých včel v kmenovém včelstvu. Pokud zásah přijde včas, může významně snížit sklon k rojení. Současně vznikne základ nového oddělku a v plodišti se uvolní místo pro obnovu díla.

Rozsah odběru musí odpovídat aktuální kondici včelstva. U velmi silného včelstva lze odebrat například až tři plodové plásty, zatímco u slabšího nebo již dříve oslabeného včelstva je vhodný menší zásah. Ani vytvoření oddělku však nezaručuje, že rojová nálada zcela pomine. Další kontroly je potřeba přizpůsobit vývoji včelstva a snůškovým podmínkám.

Jak využít plod v nízkém medníkovém nástavku

Při provozu bez mateří mřížky může matka zaklást také plásty v nízkém nástavku. Takovou situaci lze za vhodných podmínek využít při chovu matek. Po vložení mateří mřížky a ponechání matky v plodišti může horní prostor s plodem a dostatkem mladých včel sloužit k dochovu již přijatých matečníků. Zavíčkované matečníky je následně možné přemístit do líhně.

Po vyběhnutí plodu se horní nástavek postupně vrací ke své medníkové funkci. Při prohlídce je ale důležité rozlišit dělničí a trubčí plod. Trubci se totiž po vylíhnutí přes mateří mřížku do spodní části úlu nedostanou.

Výběr plástů do oddělku a bezpečné ponechání matky

Pro založení oddělku jsou vhodné především plásty se zdravým zavíčkovaným plodem, ideálně před líhnutím. Vybíhající dělnice brzy posílí jeho osazenstvo. Odebrat lze i tmavší, dosud použitelné plásty, nemělo by však jít o dílo nadměrně staré, poškozené nebo podezřelé ze zdravotního hlediska.

Při přenášení plástů se včelami je nezbytné ověřit, že matka zůstává v kmenovém včelstvu. Značení matky její vyhledání výrazně usnadňuje. Pokud není její poloha jistá, je nutné každý odebíraný plást pečlivě prohlédnout.

Oddělek musí mít dostatek včel k obsednutí a zahřívání plodu, odpovídající zásoby a zajištěný další chov matky. Podle zvoleného postupu může dostat zralý matečník nebo oplozenou matku přidanou vhodnou metodou. Samotné přenesení plodových plástů bez zajištění těchto podmínek nestačí.

Doplnění plodiště a průběžná obnova díla

Místo odebraných plástů lze do kmenového včelstva vložit mezistěny nebo stavební rámky s vodicím proužkem vosku. Jejich umístění musí respektovat sílu včelstva a počasí, aby nedošlo k nevhodnému rozdělení plodového tělesa. Za dobré snůšky a při dostatku stavitelek postupuje stavba nového díla rychle.

Starší plásty je vhodné postupně přesouvat k okrajům plodiště, zatímco kvalitní mladší dílo ponechávat blíže středu. Přesuny je potřeba provádět s ohledem na přítomný plod. Toto uspořádání usnadňuje pozdější vyřazování starého díla i případné zúžení plodiště za přepážku. Konečný počet ponechaných plástů se vždy řídí silou včelstva, nikoli pevným číslem.

Trubčí plod má ve včelstvu své místo

Trubčina nemusí být automaticky považována za odpad určený k vyřezání. Chov trubců je přirozenou součástí života včelstva a jejich přítomnost je důležitá pro páření mladých matek. V prostorném plodišti lze vyčlenit místo pro trubčí dílo, například v jeho okrajových částech. Rozsah je však vhodné přizpůsobit síle včelstva a provoznímu záměru.

Trubčí plást lze ponechat také v dostatečně silném oddělku. Je ovšem nutné počítat se spotřebou zásob při dochovu plodu i krmení dospělých trubců. Slabý nebo nedostatečně zásobený oddělek by taková zátěž mohla zbytečně brzdit.

Ponechávání trubčiny musí být spojeno se sledováním napadení roztočem Varroa destructor, který se v trubčím plodu dobře množí. Přítomnost trubců nelze považovat za prokázaný způsob „ředění“ patogenů ani za náhradu opatření proti varroáze. Pokud se trubčina nevyřezává, je třeba mít zdravotní stav včelstva pod kontrolou jinými vhodnými postupy.

Trubci nad mateří mřížkou potřebují cestu ven

Při přesunutí trubčího plástu do medníku vzniká problém ve chvíli, kdy se trubci začnou líhnout. Mateří mřížkou neprojdou, a pokud nemají jiný východ, zůstávají uvězněni v horním prostoru. Uhynulí trubci se mohou hromadit na mřížce a omezovat průchod dělnic mezi plodištěm a medníkem.

Praktickým řešením je otevření očka v příslušném nástavku. Trubci tak mohou vyletět přímo ven. Po proletu se mohou vracet hlavním česnem do plodiště, kde mají kontakt s mladými dělnicemi, které je krmí. Očko je vhodné ponechat přístupné tak dlouho, aby mohli odejít i postupně se líhnoucí trubci.

Otevřená očka mohou podpořit ukládání pylu v medníku

Dlouhodobě otevřená medníková očka mohou změnit způsob, jakým létavky využívají jednotlivé vstupy do úlu. Část včel začne nosit pyl přímo do horních nástavků a ukládat jej do medníkových plástů. Tam, kde je cílem získávat převážně čistě medné plásty, to představuje provozní nevýhodu.

Při vytáčení med odchází z buněk, zatímco pyl v plástu zůstává. Nerovnoměrné rozložení hmotnosti může přispívat k nevyváženosti koše a vibracím medometu, zejména při tangenciálním uspořádání. Ani u jiných typů medometů není výrazné zanesení plástů pylem žádoucí. Jednou z provozních možností je proto ponechávat medníková očka běžně zavřená a otevírat je účelově, například kvůli vypuštění trubců.

Rojivost ovlivňuje prostor, kondice i původ matky

Sklon k rojení není dán pouze množstvím volného místa v úlu. Významnou roli má také genetika, stáří matky, síla včelstva a průběh snůšky. Některým včelstvům stačí včasné rozšíření a možnost stavby, jiná opakovaně zakládají matečníky navzdory dostatečnému prostoru.

U včelstev s opakovaně vysokou rojivostí proto stojí za zvážení výměna matky za matku z prověřeného chovu s nižším sklonem k rojení. Jednou z možností, jak výměnu spojit s protirojovým zásahem, je vytvoření přeletáku na původním stanovišti.

Přeleták s novou matkou v horní části úlu

Při této variantě zůstává stará matka ve spodním nástavku na původním dně. Spodní prostor se vybaví převážně mezistěnami a musí v něm být dostatek včel i potravy pro další rozvoj. Plodové plásty s obsedajícími včelami se přesunou nad oddělovací mezidno. Horní část potřebuje vlastní vstup, který umožní také výlety mladé matky k páření.

V horním oddílu se ponechá nebo vhodně přidá zralý matečník. Po vylíhnutí a úspěšném oplození se sleduje, zda mladá matka začala správně klást. Teprve po ověření jejího rozkladení lze starou matku odstranit a obě části vhodným postupem spojit.

Přeleták se starou matkou v horní části úlu

Druhá varianta přesouvá starou matku společně s plodem a obsedajícími včelami nad oddělovací mezidno. Na původním dně zůstane spodní nástavek vybavený mezistěnami a podle potřeby soušemi a zásobami. Do této části se vhodným postupem přidá zralý matečník.

Létavky se vracejí na známé místo původního česna, a posilují tak spodní oddíl. Za příznivých podmínek přinášejí sladinu a podílejí se na rozvoji nové části včelstva. Horní oddíl musí mít vlastní vstup a dostatek včel k péči o přenesený plod. Také zde je nutné sledovat přijetí matečníku a následný vývoj mladé matky.

Bez vhodného počasí a snůšky roste riziko neúspěchu

Přeleták využívá návratu létavek na původní místo, proto se nejlépe vytváří za počasí umožňujícího intenzivní letovou aktivitu. Dobrá snůška zároveň podporuje stavbu mezistěn. Při dlouhodobém chladu a dešti se létavky nepřerozdělí podle očekávání, stavba vázne a zásoby mohou rychle ubývat.

V bezsnůškovém období je nezbytné hlídat zásoby a podle potřeby zajistit přiměřené krmení. To však nenahradí počasí vhodné pro snubní lety ani dostatek pohlavně zralých trubců. Termín zásahu je proto potřeba plánovat s ohledem na celý následující vývoj, nikoli pouze na podmínky v den rozdělení včelstva.

Navazující péče o medníky

Silné kmenové včelstvo s kvalitní matkou může přiměřený odběr plodu rychle vyrovnat. Další práce se pak soustředí především na dostatek prostoru pro ukládání a zrání medu. Jedním z používaných postupů je podstavování prázdného medníkového nástavku pod již částečně zanesené medníky.

Počet medníků má odpovídat síle včelstva a intenzitě snůšky, ale také možnostem bezpečné manipulace. Běžný provoz se může pohybovat kolem tří nízkých medníků, při mimořádné snůšce však může být zapotřebí čtyř nebo pěti. Výška sestavy by neměla být samoúčelná: důležité je včas reagovat na přínos sladiny a současně omezovat zbytečnou fyzickou námahu při práci s plnými nástavky.

Inspirováno videem Tomáše Märze.