O včelách a lidech

Včelařím od roku 1988, tedy od svých patnácti let. Z koníčku se postupně stala profese, a dnes se starám o přibližně 120 včelstev rozprostřených na rozhraní Pardubického a Chrudimského okresu.
Včelařské výzvy

Včelař při své práci čelí mnoha výzvám, včetně nemocí, škůdců, rozmarů počasí a lidských činností. V zemědělsky intenzivně využívané krajině často dochází ke konfliktům mezi zemědělci a včelaři. Zemědělské praktiky, jako je použití pesticidů či nevhodná skladba plodin, které neposkytují dostatek pylu a nektaru, mohou být pro včely problematické. Na druhou stranu, hysterické reakce některých včelařů při pohledu na postřikovač, který může aplikovat jen listovou výživu, také nepřispívají k dobrému soužití.

Řada včelařů neví, jak mnoho předpisů a regulací řídí používání pesticidů a hnojiv v zemědělství. Z jejich pohledu by bylo ideální, kdyby se chemikálie nepoužívaly vůbec. Avšak i včelaři používají pesticidy (akaricidy) k boji proti roztoči Varroa destructor. Bez jejich použití by včelstva z velké části uhynula. Stejně tak by úroda na polích byla zničena chorobami a škůdci. Alternativní metody, jako je monitorování výskytu patogenů na polních plodinách a ve včelstvech, a následné cílené a správně načasované zásahy, jsou stále předmětem výzkumu a zkoušení.

Problémy mohou také vzniknout kvůli umístění včelstev v obcích a sousedskému soužití. Typickými případy jsou sousedské spory týkající se obtěžování včelami, zejména v blízkosti bazénů.

Vztah včelařů a zemědělců

Včelaři a zemědělci se navzájem potřebují, ale často se setkávají s nepochopením. Včely poskytují užitek ve formě medu, vosku a dalších produktů, ale jejich nejvýznamnější činností je opylování, zejména během jara, kdy kvetou ovocné stromy. Včely jsou tehdy nejpočetnějším hmyzím opylovačem.
Kontroverzní řepka

Ozimá řepka je plodina, o které se mnoho diskutuje. Je často zatracovaná a některými lidmi proklínaná, přesto je v některých regionech dominantním a často jediným významným zdrojem snůšky. Z hlediska osevního postupu představuje řepka dobrou předplodinu a přerušovač mezi obilovinami. Bohužel, jde o téma, ke kterému se vyjadřují různí „odborníci“ bez adekvátního zemědělského vzdělání. V oblasti, kde zemědělci omezili pěstování ozimé řepky, často došlo také k výraznému snížení snůšky.

Včelí pastva a biodiverzita

Zdroje snůšky, ať už nektaru nebo pylu, představují další významnou oblast, kterou je třeba řešit. Nejde jen o vydatnost, ale i o pestrost včelí pastvy. Zajímavým řešením jsou tzv. biopásy, které se zakládají na okrajích pozemků v šíři 9–18 metrů. Tyto biopásy mají různorodou skladbu rostlin, jako jsou slunečnice, svazenka, hořčice, bob, proso, pohanka a další. Biopásy kombinují několik pozitivních funkcí: poskytují zdroj nektaru a pylu nejen pro včely, ale i pro ostatní hmyz, poskytují úkryt a potravu drobné polní zvěři a napomáhají udržovat biodiverzitu. Umístěním na okraj pole také efektivně využívají méně úrodné části pozemku. Náklady na založení biopásů jsou kryté dotacemi, což je z mého pohledu velmi dobře promyšlený dotační titul. Obdobně fungují myslivecká políčka s obdobnou skladbou rostlin zakládaných na zemědělsky nevyužívaných pozemcích.

Na množství a kvalitě včelí pastvy se nepodílí jen farmáři. Velký vliv mají i obce, které mohou vytvářet příznivé prostředí pro včely, například výsadbou včelomilných bylin, stromů a keřů, a také racionálním přístupem k sečení trávy. V zemích západní Evropy, například v Londýně, jsem si všiml, že se ustupuje od intenzivního kosení travnatých ploch a vytváření tzv. „zeleného betonu“. Velké části parků jsou ponechány zarostlé kvetoucími lučními bylinami, zatímco okraje pozemků, určené třeba pro jízdu na koni, jsou pravidelně sekané nebo mulčované. Tento trend potvrdila i horká a suchá letní období několika minulých let. Mnohé obce a města již začaly zakládat kvetoucí záhony a louky plné pestrobarevných květů, hemžících se včelami, čmeláky, motýly a dalšími druhy hmyzu.

Každý může pomoci

Každý, kdo má nějaký pozemek kolem svého domu, může přispět k podpoře včel a dalšího hmyzu. Mnozí lidé mě oslovují s tím, že by rádi měli na svém pozemku včely, ale nemají čas se o ně starat. Vysvětluji jim, že včela je hospodářské zvíře podléhající veterinárním a dalším zákonům a že je třeba se o včelstvo starat. Dobrou alternativou je chovat čmeláky nebo pořídit domek pro samotářské včely. Na zahradě stačí vysázet několik kvetoucích keřů, bylinek a květin, aby přilákaly spoustu užitečného hmyzu včetně včel.

Naštěstí se myšlení lidí mění a preference se přesouvají k přírodnější zahradě místo nudných koniferových zahrad s „hřbitovní“ stěnou z tújí. Trend necitlivého použití herbicidů je na ústupu a lidé se začínají opět zajímat o přírodu, pěstování zeleniny a bylinek pro vlastní potřebu, domácí výrobu kompotů, džemů a kvašené zeleniny. Nechtějí být závislí na unifikovaných chutích nadnárodních výrobců a obchodních řetězců.
Spojené úsilí pro všechny

Cílem tohoto příspěvku je upozornit na problémy týkající se včel a lidí, aniž by stavěl bariéry mezi včelaři, zemědělci, sousedy a obcemi. Snažme se hledat společné řešení, které přinese užitek a radost všem stranám.

Z časopisu včelařsztví
Text: Martin Hromádko