Úly Optimal

Úl Optimal představuje moderní řešení pro chov a péči o včelstva díky svému čtvercovému nástavkovému designu. Klíčovým prvkem je Varroa dno s vysokým podmetem a uzavíratelným spodním větráním. Včelaři si mohou vybrat mezi nízkými a vysokými nástavky, nebo využít rámečky vysoké 35 cm ve dvou nízkých nástavcích. Každý nástavek je dimenzován pro 11 rámků se středovou roztečí 37 mm, čímž zajišťuje dostatek prostoru pro manipulaci mezi stěnou nástavku a rámečkem. Díky precizní konstrukci úlu Optimal, která zaručuje, že nic nevyčnívá, udělá radost každému včelaři při uskladnění na podstavcích či během kočování. Vyberte si úl Optimal a vychutnejte si úspěšný chov včel.

Vznik úlu Optimal: Na přelomu let 1980 a 1981 vzešly první myšlenky na ideální úl od členů Kroužku nízkonástavkového včelaření při ZO ČSV Brno-město, které byly publikovány v časopise Včelařství (č. 5 a 6/1981). Úl Optimal se vyznačuje rozměry: vnější 485 × 485 mm, vnitřní 435 × 435 mm, se stěnami o tloušťce 25 mm a s 11 rámky o délce 420 mm. Rozteč mezistěn je 38 mm. Přestože byly navrženy tři varianty výšky rámků (170, 275, 300 mm), včelaři preferovali 170 mm vysoké nástavky pro jejich praktické výhody. Tento návrh měl za cíl sjednotit úlovou soustavu v Československu a střední Evropě na rámcích o délce 420 mm.

Úl optimal 42x

Úl Optimal 42x je významný milník v moderním včelaření, jehož kořeny sahají až do roku 1980. V tomto roce začali včelaři z Brna a okolí, pod vedením RNDr. Vladimíra Ptáčka, pracovat na sjednocení názorů na moderní, univerzální nástavkový úl. Důvodem tohoto kroku bylo především roztříštěné pojetí úlových konstrukcí, které sice měly původní koncepce, ale jejich implementace se značně lišily.

Historie a vývoj úlu optimal

Diskuse o ideální podobě úlu přinesly ovoce v podobě návrhu, který byl zveřejněn ve Včelařství číslo 5 a 6 roku 1981. Základem úlu Optimal je čtvercový půdorys s vnějším rozměrem 485×485 mm a vnitřním 435×435 mm, se stěnami o síle 25 mm. Úly byly navrženy pro 11 rámků délky 420 mm s roztečí 38 mm, což bylo o něco větší rozteč než u tehdejších rámků, přičemž byly navrženy tři varianty výšky rámků – 170, 275 a 300 mm. Avšak právě nízké nástavky s výškou 170 mm získaly na oblibě mezi včelaři, díky svým četným výhodám. Tento úlový systém byl výrazně promyšlený a měl za cíl sjednotit rámkovou míru úlů nejen v Československu, ale potenciálně i v celé střední Evropě.

Současnost úlu optimal

Dnes se Optimal považuje za jeden z nejpoužívanějších úlových systémů nejen v České republice. Statistiky naznačují, že z celkového počtu včelstev kolem 500 000 kusů až 12 % využívá nástavkové úly Optimal, což odpovídá přibližně 60 000 úlům. Tato čísla reflektují popularitu a efektivitu tohoto systému, a přestože některé odhady se mohou lišit, je jasné, že úlový systém Optimal má mezi včelaři pevnou základnu.

Výhody úlu optimal

Úl Optimal má několik klíčových výhod, které ho činí atraktivním pro moderní včelaře. Čtvercový půdorys umožňuje větší flexibilitu při uspořádání včel a rámků, což podporuje jejich přirozený rozvoj. Optimální rozměry poskytují dostatek prostoru pro růst včelstva i pro zpracování plástového medu. Díky své jednoduché konstrukci je úl snadno vyrobitelný, což je také ekonomickou výhodou pro včelaře, kteří často preferují samovýrobu.

Úl Optimal 42x představuje klíčový moment ve vývoji moderního včelaření, kombinující efektivitu, dostupnost a přizpůsobivost. Díky těmto vlastnostem se stal oblíbenou volbou mezi včelaři, kteří oceňují jeho jednoduchou výrobu a manipulaci. Uchopení a implementace tohoto úlového systému přináší nejen příležitosti pro inovaci tradičních postupů, ale také podporuje udržitelný a efektivní chov včel ve střední Evropě.

Současné nízkonástavkové včelaření v ČR

Včelaření rozlišujeme podle úlového systému na tradiční a nástavkové. Tradiční úly s pevným plodištěm a integrovaným dnem vyžadují více práce, ale často přinášejí dobré výsledky, což mnohým hobby včelařům postačuje. Nástavkové včelaření však nabízí možnost rychlého ošetření včelstev a lepší přizpůsobení provozním, snůškovým a klimatickým podmínkám. Nízkonástavkové včelaření se soustředí na úly s rámečky vysokými 18 až 20 cm a v ČR se začalo více prosazovat od 80. let. Mezi jeho přednosti patří snadnější rozšiřování prostoru pro plodování a menší hmotnost nástavků, i když za cenu více rámků uvnitř úlu.

Pokud se použijí pouze nízké nástavky, existuje několik možností ošetření včelstev. Já osobně již téměř 20 let praktikuji metodiku ošetřování s jednou matkou, bez dvoumatečných metod či spojování oddělků pro jarní snůšky. Významné zásahy do včelstev jsou znázorněné na výše přiloženém schématu.

Kombinace nízkých a vysokých nástavků je možná v systému Dadant. Zde plodiště tvoří vysoký nástavek, zatímco medník se skládá z nízkých nástavků. Tato varianta je v některých podmínkách výhodná. Vysoký plást v jarním chladu umožňuje větší plodové plochy a v sezóně udržuje plodové těleso ve vysokém nástavku, takže nízké nástavky slouží především pro ukládání medu. Ověřování této kombinace probíhá na pokusném včelíně VÚVč v Zubří s vysokými rámky o rozměru 42 x 36 cm. Výsledky nám poskytnou hlubší poznatky o vhodnosti různých úlových systémů. Včelař si může na základě svých představ zvolit individuální kombinaci a výšku nástavků.

Popis ke schématu:

Na jaře postačuje rychlá kontrola stavu včelstva – řádně kladoucí matky, dostatek zásob a síla včelstva. Pokud zimuje ve třech nástavcích, není třeba na jaře příliš zasahovat. Vývoj závisí na počasí a pylové dostupnosti. První větší zásah, záměna nástavků, je třeba, jakmile včelstvo obsedá 2 až 2,5 nástavku a horní dva nástavky jsou zaplodované . Tato metoda je vhodná při podněcovací snůšce. V některých oblastech již v dubnu, například při kvetení ovocných stromů, může nastat až s první akátovou snůškou či hlavní snůškou v červnu, pokud nebyla významná snůška a jaro bylo chladné.

Tato první záměna je obdobná nasazování medníku u tradičního včelaření, aniž by bylo nutné vždy přidat další nástavek. Tento krok zahrnuje přemístění zimních cukerných zásob ke dnu, což eliminuje jejich promíchání s medem, a poskytuje rezervní zásobu pro snůšku. Při dobré snůšce lze přeskupení spojit s rozšířením o nový nástavek, běžně s mezistěnami, dle situace ve včelstvu i přírodě.

Po ovládnutí daného prostoru včelstvem může být přidán 5. nástavek s hnědými soušemi nad plodové nástavky (běžně 4. od dna), nebo s panenským dílem či mezistěnami umístěných mezi plodové nástavky. Další údržba závisí na množství medu a snůškových podmínkách. Plný nástavek lze odebrat a nahradit prázdným.

Po poslední snůšce lze med sklidit a včelstvo zúžit na tři nástavky pro zimu. Odebrání medu vyžaduje následné zkrmování cukrem, které by mělo být dokončeno srpnem, pokud již není snůška. Díky dostatečnému prostoru úl umožňuje jak uložení zásob, tak plodování pro odchov zimní generace.