Pojem „škůdce“ vyjadřuje hodnocení z pohledu člověka: rozhoduje škodlivý účinek organismu a jeho množství, při kterém vznikají zdravotní nebo ekonomické škody. Při tlumení varroázy proto potřebujeme sledovat napadení včelstev a volit opatření podle skutečné situace.
Integrovaný management škůdců
Integrovaný management škůdců (IPM) usiluje o udržení populace škůdce pod úrovní, při které způsobuje nepřijatelné škody, a současně omezuje nežádoucí dopady zásahů na životní prostředí. Rozhodování vychází ze shromažďování údajů a porovnání přínosů jednotlivých opatření s jejich náklady.
Možnosti zahrnují sledování situace bez okamžitého zásahu, snížení počtu škůdců, zvýšení odolnosti hostitele nebo kombinaci těchto přístupů. Zvolený postup má odpovídat zjištěné potřebě, nikoli pouze datu v kalendáři. U varroázy to znamená celoroční monitoring, vyhodnocování účinnosti ošetření a také práci se včelstvy s vyšší přirozenou odolností. Tento přístup neznamená ponechat nebezpečné napadení bez ošetření.
Varroáza a podzimní úhyny
Na podzim můžeme najít úly bez včel, přestože v nich zůstaly zásoby a někdy i plod. Jednou z možných příčin je silné napadení roztočem Varroa destructor a související virové infekce; příčinu konkrétního úhynu je však nutné vyšetřit.
Kleštík se rozmnožuje v zavíčkovaných plodových buňkách, nikoli uvnitř těla včely. Poškozuje plod i dospělé včely a jejich tukové těleso. Zásadní je ochrana vznikající zimní generace, jejíž oslabení se může projevit až pozdějším rozpadem včelstva.
Ošetření se provádí vhodnými registrovanými veterinárními léčivými přípravky. Používají se například přípravky s organickými kyselinami, flumethrinem nebo amitrazem. Konkrétní dávkování, termín a podmínky aplikace určuje příbalová informace zvoleného přípravku.
U dlouhodobých nosičů je nutné dodržet předepsanou dobu vložení a poté je odstranit. Jejich ponechání v úlu od podzimu do jara nezajišťuje trvalou ochranu. Nesprávné použití a dlouhodobé působení nedostatečných dávek mohou podporovat vznik rezistence.
Dezinfekce a hygiena včelařského vybavení
Dezinfekce úlů a pomůcek je součástí prevence infekčních onemocnění. Nenahrazuje však ošetření živého včelstva proti kleštíkovi. Citlivost jednotlivých původců nákaz se liší, a proto neexistuje jeden univerzální dezinfekční postup účinný proti všem.
Fyzikální metody využívají například suché nebo vlhké teplo; ve specializovaných podmínkách se používá také záření. Chemické metody pracují s vhodnými dezinfekčními prostředky. Vždy záleží na cílovém původci, materiálu, teplotě, koncentraci a době působení. Před dezinfekcí je důležité mechanické očištění povrchů.
Samotné oslunění nebo krátké zahřátí nelze považovat za spolehlivou dezinfekci proti odolným sporám. Účinnost tepelného postupu závisí na dosažení potřebné teploty v ošetřovaném materiálu, nikoli pouze v okolním vzduchu. Při podezření na nebezpečnou nákazu se postup řídí pokyny Státní veterinární správy.
Pokračování příště. Inspirováno článkem z časopisu Včelařství. Autor: MVDr. Josef Holejšovský, Ph.D., předseda Komise pro zdraví včel ČSV.
