Zamyšlení nad bojem v Varroázou.
Jedním z přístupů k boji se škůdci je dezinfekce a prázdné
úly. Proto je důležité si uvědomit, že pojem "škůdce" je subjektivní a závisí na pohledu
člověka. Škůdcem není vše, co je přítomno v prostředí a může negativně ovlivnit
zdraví lidí a zvířat. Klasifikace škůdce se zakládá na tom, že organismus musí
mít škodlivý účinek, který může ohrozit zdraví nebo vyvolat nepříjemné obtíže.
Také musí být přítomen v dostatečném množství, aby způsobil poškození substanci
či hodnotu, kterou máme za důležitou.
Je třeba si uvědomit, že být škůdcem není vlastnost samotného druhu organismu,
ale spíše se jedná o hodnocení škod z pohledu člověka. Je to subjektivní pohled,
který bere v úvahu ekonomické škody, které škůdce způsobuje rostlinám, zvířatům
a lidem.
Integrovaný management boje se škůdci se tak zaměřuje na ty organismy, které
způsobují člověku ekonomické škody. Jejím cílem je efektivně bojovat proti těmto
škůdcům a minimalizovat jejich negativní vliv.
Integrovaný management boje se škůdci (IPM) je systém, který
se zaměřuje na udržení populace škůdce pod úrovní, kdy způsobuje škody a ztráty,
a který minimalizuje negativní vlivy na společnost a životní prostředí. IPM je
založen na shromažďování informací a údajů, které slouží k rozhodování o
plánovaných a koordinovaných kontrolních akcích škůdců. Cílem je nalezení
rovnováhy mezi prospěchem kontrolních opatření a jejich náklady, a to
zohledněním co nejširších souvislostí.
IPM zahrnuje čtyři základní strategie: nekonání žádné akce vůči škůdci, redukci
počtu škůdce, snižování citlivosti hostitele vůči škůdci a kombinaci těchto dvou
přístupů. Při plánování IPM je důležité zaměřit se na několik klíčových cílů.
Patří mezi ně sledování výskytu škůdce, zachování kvality životního prostředí,
použití efektivních prostředků boje se škůdci, akceptování přijatelného výskytu
škůdce, zlepšení výnosu pěstovaných nebo chovaných hostitelů škůdce a
přizpůsobení postupu proti škůdci potřebám, nikoliv kalendáři. K dosažení těchto
cílů se uplatňují účinné metody sběru vzorků, opodstatněné metody rozhodování a
celoroční implementace různých taktik a metod boje se škůdci.
V případě varroázy je důležité, že IPM umožňuje akceptování přirozeného výskytu
roztoče Varroa destructor v určitých ročních obdobích. Tento přístup zohledňuje
možnost šlechtění přirozeně odolných včelích kolonií vůči varroáze.
Na podzim můžeme často nalézt prázdné úly z několika důvodů.
Jedním z důvodů je, že včelstva mohla zahynout z důvodu nemocí, jako je
například varroáza způsobená roztočem Varroa destructor. Varroáza je závažnou
nákazou včel, která se vyskytuje po celém světě a ohrožuje celé včelstvo.
Varroa roztoč se množí v tělech včel a způsobuje oslabení a zánik včelstev. V
období od poloviny června do konce srpna, kdy se líhne zimní generace včel, je
velmi důležité udržovat množství varroázního roztoče včelstvech na minimální
úrovni. Toho lze dosáhnout pomocí aplikace vhodných antivarrotik, jako jsou
organické kyseliny nebo chemické látky jako flumetrin nebo amitraz. Je důležité
dodržovat správné množství a dobu aplikace těchto prostředků.
Pokud používáme dlouhodobé nosiče pro aplikaci léčivých látek, jako jsou
například Apitraz nebo Gabon PF, je důležité dodržovat předepsanou dobu
aplikace. Po uplynutí této doby není účinná látka dostatečně uvolňována a může
dojít k rozvoji rezistentních mutací varroázního roztoče.
Je třeba být opatrný s dlouhodobými přípravky obsahujícími amitraz, jako je
Apitrak, jelikož účinná látka není schopná vydržet od podzimu do jara. Pokud se
amitraz uvolní ve špatně účinné formě, mohou se vyvinout rezistentní mutanti
varroázního roztoče. Je důležité pečlivě kontrolovat a včas reagovat na tento
problém.
Je důležité se neustále věnovat ochraně včelstev před varroázním roztočem a
dalšími škůdci, abychom snížili ztráty a minimalizovali negativní vlivy na
včelstvo a včelařskou praxi.
Zhruba od poloviny října do zimy můžeme nalézt prázdné úly
bez včel, i přesto, že mají dostatek zásob a někdy i plodu. Toto je důsledkem
nedostatečného ošetření včelstev proti varroáze, která se v létě šíří pomocí
roztoče Varroa destructor. Roztoči se vyvíjejí pod víčky včelího plodu a
konzumují tukově-bílkovinné tělísko včel líhnoucích se zimní generace. Tyto
zimní včely uhynou po cca 60 dnech života, neboť jim chybí energie pro přežití a
pro odchov následných generací.
Je důležité si uvědomit, že nedostatečné ošetření včelstev proti varroáze má
fatální následky, a to nejen na přežití včelstva, ale i na možnost odchovu
dalších generací včel. Dezinfekce je nejúspěšnějším způsobem boje se škůdci,
včetně roztoče Varroa destructor. Existují různé metody dezinfekce, včetně
fyzikálních a chemických postupů, které lze kombinovat pro dosažení maximální
účinnosti.
Je nezbytně nutné si uvědomit důležitost a důsledky ošetření včelstev proti
varroáze, aby se zabránilo ztrátám včelstev a umožnilo se jejich přežití, stejně
jako odchov dalších generací včel. Nejlepší ochranou je prevence, která zahrnuje
pravidelné a správné ošetřování proti varroáze a dalším škůdcům.
Dezinfekce
Citlivost různých škůdců, konkrétně infekčních a invazních,
na fyzikální a chemické metody dezinfekce se liší. Existují dvě hlavní skupiny
metod dezinfekce: fyzikální metody a chemické metody, nebo kombinace obou.
Fyzikální metody dezinfekce se provádějí pomocí různých forem tepla (suché
teplo, vlhké teplo), ultrafialového (UV) a radiačního záření. Mezi nejčastěji
používané metody fyzikální dezinfekce patří:
Zahřívání prostoru suchým teplem (např. dezinfekce plástů se zásobami trvající
alespoň 48 hodin při teplotě 50 °C je účinná proti virům).
Vaření při atmosférickém tlaku po dobu minimálně 30 minut.
Autoklávování ve zvýšeném tlaku po dobu minimálně 20 minut.
Použití parních, mycích a pracích přístrojů při teplotě vyšší než 90 °C.
Žíhání, spalování a použití slunečního záření.
Fyzikální metody dezinfekce se zaměřují především na využití
tepla a ultrafialového záření. Teplo, jak suché, tak vlhké, se používá při
dezinfekci včelařských a zvířecích chovů. Ultrafialové záření o vlnové délce
253,7–264 µm je generováno germicidními zářivkami a také se využívá při
dezinfekci. Radiace se převážně uplatňuje ve farmaceutickém průmyslu a v
laboratořích.
Tepelná dezinfekce je nejčastěji používanou fyzikální metodou. Citlivost
infekčních agens vůči této metodě se však liší. Většina bakterií a virů je
inaktivována již při teplotě 100 ºC. Priony, které nemocné nervové degenerace
způsobují u různých živočišných druhů, jsou ale rezistentní vůči vysokým
teplotám a většině chemických dezinfekčních prostředků. K jejich likvidaci jsou
nutné specifické parametry, jako teplota 133 ºC, tlak 3 bary a doba aplikace 20
minut.
Včelí viry, stejně jako jiné picorna viry, jsou citlivé na dlouhodobé působení
suchého tepla při teplotě 50–55 ºC.
Pokračování příště: Inspirováno článkem z časopisu včelařsví autor: MVDr.
Josef Holejšovský, Ph.D. - předseda Komise pro zdraví včel ČSV