Zdravím všechny české včelaře! Jmenuji se Matteo Todesco, je mi 35 let a věnuji se poloprofesionálnímu včelaření v horské vesničce La Valle Agordina, která se nachází v nadmořské výšce 800 metrů v oblasti Agordinských Dolomit v provincii Belluno. Od roku 2010 zde pečuji o přibližně 30 včelstev, a to výhradně pomocí ekologických postupů. Díky rozmanitým snůškám mám možnost produkovat až pět odlišných druhů medu, což ale závisí na každoročních rozmarech počasí. Na jaře se mnou část včelstev putuje do Benátské nížiny a s příchodem lepších podmínek v horách se opět vrací zpět.
Pro červencové číslo časopisu Včelařství jsem sepsal svůj pohled na včelaření v Dolomitech. Přemísťování včelstev mezi nížinou a horami přináší variabilitu snůšek a umožňuje využívat odlišná klimatická pásma.
Včely a výběr plemenných linií
Od začátku mé včelařské cesty mne zkušená včelařka Panciera Renato upozorňovala na význam kvalitní včelí linie pro efektivní a ekonomické chovy. Ideální volbou pro naše alpské prostředí se stala Apis Mellifera Carnica – nenáročná, učenlivá a vhodná pro horský terén.
Dříve se zde vyskytovala tmavá, drobná a rojivá včela, kterou starší generace označuje jako pravděpodobného křížence Apis Mellifera Mellifera a Apis Mellifera Carnica. Časem, zejména po první světové válce, byla do oblasti přivezena také Apis Mellifera Ligustica – tento zásah však vytvořil nevhodné hybridy, jež jsou agresivní, výrazně rojivé a málo prosperující.
Mateční linie pro své chovy získávám z Rakouska, Německa i České republiky (Carnica Cimala). Pečlivě vybírám matky s vlastnostmi nejlépe odpovídajícími zdejším podmínkám a zakládám si na udržování genetické rozmanitosti. Stále více včelařů upřednostňuje čistokrevnou kraňskou včelu, i když i nadále převažují hybridní linie F1.
Matky rozmnožuji pro vlastní potřebu i pro profesionálního kolegu. Páření probíhá ve speciálním údolí dlouhém 6 km, které je chráněné okolními třítisícovkami Dolomit. Díky této poloze vznikají vynikající matky s garantovanou čistotou linie, což je pro mne cenější než jakýkoli výnos medu.
Moderní včelařské postupy
Používám úly typu Dadant-Blatt s deseti rámky (v Itálii známé pod názvem "Italica Clarini"), které upravuji pro větší mobilitu a pohodlnější používání během přemísťování včelstev. Podnět k různým variantám rozšiřování a skladování zimních zásob jsem převzal z webu českého Dadantklubu. Experimentoval jsem i s dvouplodištními úly, ale nejlépe se mi osvědčil systém Dadant, který podporuje mohutný jarní rozvoj včelstev.
V zimním období silná včelstva na horách zužuji pomocí izolačních přepážek a silnějšího zateplení, což je chrání během mrazivých měsíců. Jakmile přijde jaro, včely sbírají první nektar z vřesovce pleťového. Slabší včelstva přesouvám do nížiny, kde využívají časné snůšky hlavně z třešní a pampelišek. V květnu včelstva zavážím k akátovým porostům, podle podmínek některé ponechávám v horách for javorovou snůšku. Červen je v Dolomitech měsícem bohatý na květy a rozmanitý pyl, červen a konec června v níže položených částech údolí patří hlavně lípám.
Nepříznivé počasí v polovině července často znamená konec hlavní snůšky. V této době je klíčové chránit včelstva před varroázou – matky dočasně klíckuji a cíleně odstraňuji plod napadený roztočem Varroa destructor. Ošetření oxalovou kyselinou je poté účinnější. Odstraněné plásty s plodem používám k založení oddělků na nové stanoviště, čímž omezuji zpětné zamoření varroázou a zároveň získávám matky na obnovu stavu včelstev.
Péče o včely v průběhu sezóny
V srpnu matky okamžitě obnovují plodování. Důležité je silné podněcování chovu k produkci zdravých zimních včel. Ochrana proti nemocem je pro mě zajištěna zejména prostřednictvím plodové pauzy – právě ta omezuje šíření varroázy a virových nákaz, více než chemické zásahy. Včelstva v tomto období krmím třemi velkými dávkami cukerného sirupu a dbám na dostatek zásob na přezimování. Pylu je zde stále dostatek i v době nedostatku nektaru.
Září znamená přechod mezi aktivním obdobím a přípravou na zimu. Pokud je to nutné, měním nevhodné matky, avšak raději až později. V říjnu mají včelstva dost medových zásob a omezím vnější zásahy, abych nepodnítil další plodování. Úly neizoluji, protože věřím, že pocit chladu přirozeně utlumí rozvoj včelí matky. Na přelomu října a listopadu provádím kontrolní ošetření sublimovanou kyselinou šťavelovou s cílem dosáhnout co nejdelšího období bez plodu.
Moje zkušenost ukazuje, že po takovém ošetření může dojít k obnovení plodování. Proto v některých letech preventivně uzavírám matky v klícce také na podzim. Ukázalo se, že tento opatření významně sníží ztráty přes zimu.
Závěrem
Rád bych poděkoval Ing. Pavlu Cimalovi za možnost podělit se s vámi o své zkušenosti. Stále se učím a snažím posouvat vpřed. Včelařím s několika úly, ale s velkým nadšením – stejně jako vy.
Přiznám se, že trochu závidím českým včelařům jejich podmínky, tradici a komunitu. Děkuji také svým rodičům, zejména otci Faustovi, za dlouholetou podporu, a Eleně za trpělivost a pomoc. Nová sezóna 2024 bude pro nás výjimečná – poprvé bude součástí včelařské rodiny i naše malá Sveva, narozená v září. Ta je pro nás tou opravdovou včelí královnou.
Z časopisu včelařství překlad: Ing. Pavel Cimala od
Matteo Todesco, včelař, Dolomity, Itálie
