Předvánoční pečení na polabské vesnici
Po Mikuláši se v polabských domácnostech začalo s přípravou sladkého pečiva a cukroví. V chudších rodinách se pekly „syrobáky“ nebo „syrobánky“. Vařený řepný syrob se smíchal s hladkou moukou na vláčné těsto, které se krájelo nebo vykrajovalo formičkami. Kousky se pak zavěšovaly na vánoční stromek. Pamětníci říkají, že se na nich člověk mohl „vylámát zuby“. Řepný syrob – med chudých: Cukrovou řepu oloupeme, nakrájíme a vaříme ve vodě. Po změknutí řepu scedíme a vodu si ponecháme. Zbylou šťávu z řepných řízků vymačkáme nebo vylisujeme a smícháme s vyvařenou vodou. Vše vaříme až na konzistenci hnědé medové hmoty.
Sršeň asijská (Vespa velutina) – životní cyklus kolonie
V České republice byl zatím potvrzen výskyt sršně asijské (Vespa velutina) objevením jednoho velkého hnízda. Vyvstává otázka, zda se tento druh dokáže přizpůsobit našemu klimatu a zda se u nás budou zakládat a prosperovat jeho kolonie. To vše určí jejich výskyt v nadcházejících letech.
Podobně jako naše domácí sršeň obecná (V. crabro) tvoří sršeň asijská v našich podmínkách jednoleté kolonie. Na konci sezóny kolonie, včetně královny, hyne, zatímco oplozené mladé královny přečkávají zimu. Přezimují mimo původní hnízdo, často v zemi, ztrouchnivělém dřevě či různých štěrbinách.
Krmení včel na podzim: sirup nebo cukr?
Více než století se pro zimní krmení včel častěji využívá sirup z řepného cukru. Podle tradic včelařů se míchá v různých poměrech (cukr : voda) 1 : 1, 2 : 1, 3 : 2. Jak připravit sirup? Optimální postup při domácí přípravě sirupu zahrnuje zahřátí vody k varu, vypnutí tepla a postupné míchání cukru do rozpuštění. Vaření sirupu je nevhodné, jelikož vede k tvorbě toxických látek, například HMF. Hotový sirup je třeba spotřebovat do 3 dnů od vychladnutí. Sirup je vhodné dávkovat v množství maximálně 3 litry na jednu včelí rodinu. Při nadměrném dávkování hrozí fermentace, a tím i nebezpečí pro včely kvůli přítomnosti kvasinek, které způsobují kazivost potravy.
Včelařství z nadhledu
Přinášíme vám pohled na článek přítele Jana Šmída z Včelařství. Dnešní i minulí včelaři se zaměřují především na chov včel pro produkci medu. A stejně tomu bude i v budoucnu. Historicky se včely chovaly také pro vosk, propolis, mateří kašičku a dokonce i jed na léky. Samozřejmě, najdou se i výjimky – včelaři, kteří včelaření vnímají jako koníček, nebo ti, kteří na jaře vyřezávají plod, aby omezili počet včel. Nicméně, hlavním artiklem byl, je a zůstane med. S pokrokem lidského poznání jsme se naučili chovat včely efektivněji s cílem zvýšit produkci medu. Vylepšili jsme úly, chov matek a další klíčové oblasti. I když je med skvělou potravinou i lékem, a poptávka po něm roste, nesmíme zapomenout, že včela je součástí přírody. Neustálé zvyšování produkce s sebou nese rizika, především v souvislosti se zemědělskou výrobou a životním prostředím. Bylo by zajímavé analyzovat, odkud pochází med, například kolik je ho z řepky. Monodieta jako je tato může včelám poškozovat.
Nejen med: Co nám také přinášejí včely
Opylování a jeho ekonomický přínos
Hlavním úkolem včel je opylování rostlin, které podstatně zvyšuje výnosy plodin a umožňuje mnoha rostlinám produkovat semena.. Produkty od včel: Pro včelaře je hlavním produktem med. Kromě toho však včely poskytují vosk, květový pyl, pergu, propolis, mateří kašičku a včelí jed. Pyl a perga: Pyl lze sbírat v každém včelíně, pokud jsou dostupné bohaté pylové zdroje a včelstva jsou v dobré kondici. Nedostatek pylu může negativně ovlivnit rozvoj včelstva, takže se pyl nesbírá během nepříznivého počasí. Sběr pylu začíná u silných včelstev na jaře, po rozkvětu pampelišek a řepky olejky. Pampeliška lékařská je nejvydatnějším zdrojem pylu, s výnosem až 300 kg z 1 ha. Dobrými zdroji pylu jsou také akácie, chrpy, svazenky, vlčí máky a pohanka. Rostliny jako zlatobýl a vřes jsou také bohaté na pyl, ale pyl z nich se nesbírá, aby nedošlo ke zpomalení rozvoje včelstev před zimou.
