Další způsoby doplnění zásob a podněcování
Existuje mnoho způsobů, jak doplnit zásoby a podněcovat včely, aniž by bylo potřeba speciálních krmítek. Následují některé z těchto metod. Medocukrové těsto: Medocukrové těsto lze vložit do krmítek nebo jako placku přímo na rámky, přičemž mezi rámky a fólií musí být dostatečné místo. Osobně vytvářím z těsta podlouhlý váleček, tzv. „hada“, který vkládám mezi vrchní loučky do včelí mezery. Včely ho snadno odebírají a mají jej rády. Plást se zásobami: Při přidávání zásob nebo podněcování včelstev je možné využít zásobní plásty z jiných či uskladněných úlů. Tyto plásty by měly být naplněny květovým medem nebo cukernými zásobami. V prvních jarních měsících by se neměly používat lesní medy.
Požáry ve včelařských zařízeních: Jev, který bychom neměli podceňovat
Mohou být požáry včelařských zařízení, jako jsou úly a včelíny, považovány za výjimečné případy? V listopadu loňského roku jsem byl osloven tajemníkem našeho svazu, přítelem Františkem Krejčím, s prosbou o podrobnější informace na toto téma. Důvodem byl rostoucí počet žádostí o příspěvky ze Svépomocného fondu na pokrytí škod vzniklých v důsledku požárů.
Jaká je současná situace s požáry v naší oblasti? Podle statistik Hasičského záchranného sboru došlo v letech 2018 až říjen 2023 v České republice ke 118 požárům ve včelařských zařízeních.
Sršeň asijská (Vespa velutina) – životní cyklus kolonie
V České republice byl zatím potvrzen výskyt sršně asijské (Vespa velutina) objevením jednoho velkého hnízda. Vyvstává otázka, zda se tento druh dokáže přizpůsobit našemu klimatu a zda se u nás budou zakládat a prosperovat jeho kolonie. To vše určí jejich výskyt v nadcházejících letech.
Podobně jako naše domácí sršeň obecná (V. crabro) tvoří sršeň asijská v našich podmínkách jednoleté kolonie. Na konci sezóny kolonie, včetně královny, hyne, zatímco oplozené mladé královny přečkávají zimu. Přezimují mimo původní hnízdo, často v zemi, ztrouchnivělém dřevě či různých štěrbinách.
Předvánoční pečení na polabské vesnici
Po Mikuláši se v polabských domácnostech začalo s přípravou sladkého pečiva a cukroví. V chudších rodinách se pekly „syrobáky“ nebo „syrobánky“. Vařený řepný syrob se smíchal s hladkou moukou na vláčné těsto, které se krájelo nebo vykrajovalo formičkami. Kousky se pak zavěšovaly na vánoční stromek. Pamětníci říkají, že se na nich člověk mohl „vylámát zuby“. Řepný syrob – med chudých: Cukrovou řepu oloupeme, nakrájíme a vaříme ve vodě. Po změknutí řepu scedíme a vodu si ponecháme. Zbylou šťávu z řepných řízků vymačkáme nebo vylisujeme a smícháme s vyvařenou vodou. Vše vaříme až na konzistenci hnědé medové hmoty.
Včelařství z nadhledu
Přinášíme vám pohled na článek přítele Jana Šmída z Včelařství. Dnešní i minulí včelaři se zaměřují především na chov včel pro produkci medu. A stejně tomu bude i v budoucnu. Historicky se včely chovaly také pro vosk, propolis, mateří kašičku a dokonce i jed na léky. Samozřejmě, najdou se i výjimky – včelaři, kteří včelaření vnímají jako koníček, nebo ti, kteří na jaře vyřezávají plod, aby omezili počet včel. Nicméně, hlavním artiklem byl, je a zůstane med. S pokrokem lidského poznání jsme se naučili chovat včely efektivněji s cílem zvýšit produkci medu. Vylepšili jsme úly, chov matek a další klíčové oblasti. I když je med skvělou potravinou i lékem, a poptávka po něm roste, nesmíme zapomenout, že včela je součástí přírody. Neustálé zvyšování produkce s sebou nese rizika, především v souvislosti se zemědělskou výrobou a životním prostředím. Bylo by zajímavé analyzovat, odkud pochází med, například kolik je ho z řepky. Monodieta jako je tato může včelám poškozovat.
