Hniloba včelího plodu – současná hrozba českého včelařství

Aktuální situace v České republice

Hniloba včelího plodu je opět na vzestupu a činí včelařům nemalé starosti. Po dvaceti letech bez výskytu této nebezpečné bakteriální nákazy byla v roce 2015 zdokumentována na dvou stanovištích pod Sněžkou a v Horním Maršově. Následovaly případy v Libereckém a Královéhradeckém kraji, kde byla jako nezbytné opatření celá napadená včelstva i s úly zlikvidována a spálena v souladu s legislativou.

Díky dodržování ochranných opatření se v minulých letech podařilo šíření choroby zamezit. Bohužel, v roce 2024 byla v okrese Šumperk a v okolí Jablunkova ohlášena nová ohniska, která opět rozvířila obavy z rozšíření této nákazy na Moravě i v dalších oblastech Česka.

Charakteristika hniloby včelího plodu

Hniloba včelího plodu patří mezi nebezpečné choroby včel a je považována za závažnou nákazovou situaci. Přestože je v cizojazyčné literatuře někdy označována jako "evropská hniloba", neomezuje se svým výskytem pouze na Evropu, ale je známá všude tam, kde je rozšířena včela medonosná.

Původce nemoci

Hlavním původcem je bakterie Mellissococcus plutonius. Tato bakterie může mít různé kmeny, a larvy tak sekundárně napadají i jiné bakteriální druhy (například Streptococcus fecalis, Paenibacillus alvei a další), což způsobuje variabilitu příznaků i průběhu nemoci.

Šíření infekce

K infekci dochází převážně zalétáváním cizích včel nebo z infikované vody. Šíření často napomáhá také převoz plástů a využívání sdíleného vybavení. Velký podíl na šíření mají i včelaři, pokud nedodržují základní chovatelskou hygienu.

Doba inkubace a průběh

Inkubační doba je velmi krátká, první příznaky se mohou objevit už do 48 hodin od nakažení. Nejčastěji se nakazí larva prostřednictvím potravy; podle bakteriálního kmene a zdravotního stavu larva uhyne ještě před zavíčkováním nebo krátce po něm.

Příznaky a rozpoznání hniloby

Onemocnění se manifestuje splasknutím a změnou barvy larev – larvy jsou vybledlé, postupně tmavnou až do černa a ztrácejí svalový tonus. Ve srovnání s morem včelího plodu larvy nesirkují, pouze zůstane v buňce černý lesklý příškvar. Klinicky je možné si hnilobu splést s dalšími chorobami (mor, virové infekce), proto je jistotu možné získat jen laboratorním vyšetřením, ideálně metodou PCR.

Prvotní obrana včelstva spočívá v aktivním vynášení a likvidaci nakažených larev. Bohužel tím může docházet i k šíření nákazy v rámci úlu i do okolních včelstev.

Legislativa a opatření při výskytu hniloby

Veterinární zákon (č. 166/1999 Sb.) výslovně zakazuje léčbu hniloby včelího plodu. Při potvrzení této choroby se postupuje dle vyhlášky 144/2023 Sb. a mimořádných veterinárních opatření vydaných pro každé ohnisko krajskou veterinární správou. Nejčastějším opatřením je likvidace celých včelstev i úlů spálením a případná dezinfekce zařízení. V současnosti neexistuje v Evropě schválený léčivý přípravek, protože antibiotika včely a zejména med nesmí obsahovat.

Důležité je něco nezanedbat už při podezření na vznik hniloby: ihned informovat krajskou veterinární správu, zamezit přesunům včelstev a připravit se na možnou obnovu chovu z oddělků na novém stanovišti.

Výzkum a nové možnosti prevence

Zatímco účinná léčba hniloby chybí, moderní výzkum se zaměřuje zejména na využití přirozeného mikrobiomu včel a vývoji probiotických doplňků. Výsledky zahraničních studií (například s probiotickým kmenem Lactobacillus plantarum) naznačují možnost snižování výskytu hniloby cílenou podporou střevní mikroflóry včel. Také v Česku vzniká nový probiotický přípravek „Včelí štít“, vytvořený na bázi užitečných bakterií odolných včelstev.

Dezinfekce a sanace

Pro očištění zařízení a úlů po výskytu hniloby jsou doporučené nové dezinfekční přípravky jako FAM30 (jodofor) nebo GPC8 (glutaraldehyd a kvarterní amoniové sloučeniny). Dezinfekční postupy je však nutné provádět důsledně a ne vždy je možné zaručit stoprocentní efekt, zvláště u starších a konstrukčně složitých úlů.

Prevence a chovatelská opatření

Doporučení v zootechnice

  • Udržujte pouze vitální a silná včelstva.

  • Předcházejte hladovění včelstev, zásoby doplňujte pouze krmítky uvnitř úlu.

  • Zamezte rojení a neosazujte opuštěné roje neznámého původu.

  • Neumisťujte na stanoviště staré plásty, prázdné úly či cizí vybavení.

Důsledná hygiena

  • Každoročně obnovujte minimálně třetinu včelího díla.

  • Používejte mezistěny z vlastního vosku nebo ověřených zdrojů.

  • Pravidelně čistěte úlová dna a okolí úlů, nepotřebné vybavení likvidujte.

  • Po očištění používejte jódové nebo jiné účinné dezinfekce.

Laboratorní vyšetření

  • Před nákupem i prodejem včelstev vždy nechte provést laboratorní test.

  • Preferujte PCR vyšetření pro spolehlivé rozlišení chorob.

  • Nebojte se zapojit do plošných monitorovacích akcí.

  • V případě podezřelých změn okamžitě kontaktujte zkušené včelaře či laboratoř.

Závěr

Hniloba včelího plodu je opět závažnou výzvou pro české včelaře. Každé podezření je důvodem pro zahájení vyšetření a rychlé jednání. Moderní chov, důsledná hygienická opatření a aktivní přístup ke vzdělávání včelařů jsou nadějí, jak omezit dopady této nebezpečné nákazy a ochránit zdraví včel i produkci kvalitního českého medu.

Pokud se i u vašich včelstev objeví podezřelé příznaky, neváhejte využít laboratorních vyšetření a konzultací s odborníky. Spoluprací lze hrozbu hniloby plodu minimalizovat a zabránit zbytečným ztrátám.

Odkazy na prameny a literaturu

  • White, G. F. (1907). The cause of American foul brood (No. 94). US Government Printing Office

  • White, G. F. (1912). The cause of European foul brood (No. 157). US Government Printing Office

  • Danihlík, J., et al. Vyšetřování hniloby a moru včelího plodu na Liberecku, Moderní včelař, 2024, 8: 26-28.

  • Moharrami, M., et al. Role of honey bee gut microbiota in the control of American foulbrood and European foulbrood diseases. Archives of Razi Institute, 2022, 77.4: 1331

  • Pietropaoli, M., et al. Use of Lactobacillus plantarum in preventing clinical cases of American and European foulbrood in central Italy. Applied Sciences, 2022, 12.3: 1388.

Autor: Ing. Dalibor Titěra, CSc., VÚVč Dol